Rady, které pomáhají vychovávat

Jak vychovávat dítě? S radami se v poslední době roztrhl pytel a všechny jsou “ty nejlepší”. Ale je tomu opravdu tak? Chceme radit, jak vychovávat své dítě? Nebylo by lepší poslouchat hlas srdce a ne hlasy nejrůznějších rádců? Vždyť kdyby to bylo tak jednoduché, sami mají děti, které by se od minuty mohly stát vzory ve všech odvětvích svého působení.

Prááásk!
Právě bouchly dveře v dětském pokoji. Ve srovnání s předchozí hlasitou "výměnou názorů" nastal konečně klid, v mém nitru to však vře. Jak mám mému dvouletému synovi vysvětlit, že žehlička, se kterou si chce hrát, není hračka? A zvláště ne tehdy, pokud jsem právě dožehlila, žehlička je horká a proto může být pro něj nebezpečná? Ne vždy člověk v roli mámy nebo otce umí reagovat v otázkách výchovy klidně, velkoryse a suverénně. Někdy se cítí dokonce bezmocný a hledá radu. Kdo pak v zoufalství nezvedne telefon a nezavolá své mámě? Nebo přítelkyni? Kdo si ještě nepohrává s myšlenkou oslovit odborníka na výchovu, když se jeho dítě hází o zem a křičí vzteky? Nebo třískne dveřmi a pláčem odchází pryč z "místa činu" tak, jak to bylo zmíněno v úvodu? Odpovědi, které jako lidé hledající rady dostáváme, však nejsou vždy takové, jaké bychom chtěli slyšet. Někdy pomáhají, jindy zas působí rušivě. Proč reagujeme takto rozdílně na rady a návrhy? Která jsou ta témata, která nás, rodiče, znejisťují a při kterých vždy znovu a znovu vznikají konflikty? A proč je vlastně tak mnoho (často úplně cizích) lidí, kteří mají vliv na naši výchovnou činnost?

Málokterá maminka si je v otázkách rodičovství od začátku jistá
Důležité jsou proto první roky s děťátkem, protože role matky i otce, se buduje - a my všichni hledáme rady od lidí dostupných v našem okolí. Někteří z nich nám poskytují díky svým radám cennou podporu. Jsou však i tací, jejichž rady působí doslovně jako rány. Popřemýšlejte, do které skupiny byste přidělili poradce ve vaší rodině.

Máma jako instituce
"Dítě potřebuje mít rytmus ..." (máma). Porodila nás, sedávala u naší postele, když jsme leželi v horečce, vynadala nám, když jsme byli zlí - stručně řečeno: Máma je první stanice, kterou vyhledáváme kvůli otázkám výchovy. Mnozí z nás si vzpomínají na první čas nejistoty při péči o novorozence, jak jsme byli rádi, když nám poradila vlastní maminka. Určitě si však pamatujete i na to, jak tyto situace nejednou dopadly. Dobře míněná rada se stala bumerangem a náhle oslabila vzájemný vztah. Dobré je, když máma rozpozná, že její pomoc je náležitá - ovšem jen do té míry, jak si to její dcera přeje. A to zejména proto, aby mohla jít svou vlastní cestou, mohla se osamostatnit a stát se nezávislou. Na druhé straně je však dobré i to, když dcera rozpozná, že její máma se těší z toho, že je užitečná a z toho, že může pomoci svými radami v oblasti péče a výchovy o dítě. Do jaké míry člověk využije pro sebe zkušenosti své matky, rozhoduje v konečném důsledku sám.

Tchyně - kritičtí pozorovatelé
"Myslíš, že by nebylo lepší, kdyby měl malý čepici? Tvůj muž jako malé dítě často trpěl na ouška ... "(tchyně). Je zcela jasné, že každý chce pro dítě to nejlepší, tchyně hned dvojnásobně: pro jejich vlastní dítě a pro vnouče také. A protože jsou již starší, mají o generaci více zkušeností s výchovou dětí. Což však ale situaci ne vždy usnadňuje. Je výborné, pokud se vám podaří změnit vaše stanovisko ke tchyni a pozorovat ji z jiné perspektivy: Nedělali oba jako rodiče i mnoho dobrých věcí? Nevychovali ze svého syna výborného muže a super otce pro vaše dítě? Na druhé straně je však dobré, pokud se i tchyni podaří akceptovat, že časy se změnily a vy máte právo vychovávat dítě po svém.

Přítelkyně - spřízněná duše
"Uvidíš, že u druhého dítěte budeš mnohem klidnější ..." (přítelkyně). Ona je první, která se dozví o vašem konfliktu s tchyní a jediná, které se nebojíte svěřit se svými slabostmi a nejistotou. Jste naladěny na téže vlnové délce a vaše přítelkyně zná mnohé věci z vlastní zkušenosti. Případné konflikty a neshody s kamarádkou v otázkách výchovy poskytují možnost k tomu, že přemýšlíte o svých způsobech chování a příště budete možná v zájmu dítěte jednat jinak.

Děti - mudrlanti
"Ale u babičky a dědečka můžu ..." (dítě).  Uvidíte, že neexistuje větší egocentrik  než malé dítě! Nikdo není lepší mistr, než  dítě v tom, jak ze všeho vytěžit to nejlepší. Pokud se nemůže dívat na film o zvířatech, bude argumentovat tím, že u babičky a dědečka se na  ten film může dívat vždy. Dům prarodičů je zároveň i místem, kde dítě dostane sladkosti, ráno si může dát chléb s nutellou a večer nikdy nemusí jít spát hned po večerníčku. U babičky je to tak, u nás zase jinak. Dobré je, když dítě ví, že u různých lidí platí různá pravidla. Dobré je však i to, když jiní lidé z vaší rodiny ví, jaká pravidla vám leží na srdci a u kterých věcí a situací dokážete akceptovat i malé "vybočení". Tak může patřit i chléb s nutellou přes víkend k programu rozmazlování vlastních vnoučat, pokud zůstane jen při jednom krajíci. A teď čestně: Nenechávali jste se také jako děti rádi rozmazlovat svými prarodiči?

Autoři - teoretici
"Ve věku jednoho roku by mělo vaše dítě chodit ..." (autor). Spánek, krmení, kojení ... Při prvním dítěti se máma často ptá, jaký rytmus a jaká míra je pro vlastní dítě správná. Příruček o výchově najdeme v každém knihkupectví nespočet. Slibují nám rychlé odpovědi na naše otázky. Má to však jeden háček: Čím je větší výběr příruček, tím se více odlišují názory odborníků na různá témata týkající se péče a výchovy dítěte. Je dobré, pokud rodiče pochopí, že tyto příručky o výchově se zakládají na zprůměrovaných hodnotách a obecných zkušenostech. Vaše dítě je však jedinečné - ve své povaze i ve své rychlosti, jakou se jednotlivé věci učí. Akceptujte proto tuto jedinečnost a důvěřujte svým schopnostem i schopnostem vašich dětí. Budete se divit, jak rychle a náhle se vaše dítě naučí ty věci, o kterých si ještě dnes myslíte, že se je v životě nenaučí.

Dobrá rada? Zdvořile formulovaný návrh!
Každá rada má i svůj rub. Chci vůbec, aby mi někdo mluvill do toho, co mám dělat? Stojím o výměnu názorů? Neboť otázka: "Bože, co mám jen dělat?" Vždy přináší s sebou i riziko odpovědi, kterou nechceme slyšet. A tak vznikají výměny názorů - ovšem mnohdy bez úmyslu někoho podcenit nebo urazit. Hodně přátelství nebo rodinných vztahů už ztroskotalo následkem toho, že si nezachovaly potřebný odstup a toleranci. Pro ty, kteří dávají rady, ale i pro ty, co je hledají, platí ve stejné míře následující: Rady, by měly být zdvořile formulované návrhy. A každý z nás musí mít i právo na to, aby se navzdory dobře míněným radám pro sebe i své dítě, rozhodl jinak. Právě v této možnosti výběru tkví potenciál a velká šance každé rady: Já, si promyslím své vlastní jednání, to, co je pro mou rodinu nejlepší a pokusím se najít optimální řešení.


Mohlo by vás také zajímat