Rodiče, výchova dětí začíná vaší výchovou!

Stali jste se rodiči? A co dál? Berte to jako šanci na úplně nový způsob života. Zkuste v sobě objevit dosud hluboko spící potenciál svého dětství. Myslete pozitivně, protože jen tak máte šanci, aby vaše dítě vyrůstalo v klidném prostředí, ve které bude dobře i vám, jeho rodičům.

Iluze, že na nás už nezáleží, že všechno musíme obětovat malým, je špatnou iluzí,
protože dítě potřebuje především dobrou mámu a dobrého otce - nuže a každý máme ještě možnost a prostor na zvelebení své lidské osobnosti. Čím více člověčiny bude v rodičích, tím lehčí bude výchova a tím lepší děti. Dobrá zásada, že ve výchově je účinnější jednou vidět než stokrát slyšet. A co se naší dospělé sebevýchovy týká, zbytečný strach, že bychom se mohli ztělesnit do ideálu, vždy je co napravovat.

Samotná snaha být zítra lepším než včera vrůstá do atmosféry rodiny a přináší dětem pozitivní program
Ne egoistické sebezhodnocování, ale radost ze života, projevující se kultivováním projevu a podporou blízkých i vzdálených. A pak, námaha se změnou vlastní osobnosti nám velmi pomůže při porozumění dětem, které bojují s vlastními slabostmi a současně kriticky nahlížejí na kamarády, vytoužené to modely, jejichž přijetí bude významnou podmínkou sebedůvěry.

Pokud začneme zápasem s přibývajícími kily,
nebudeme ani děti překrmovat a ubráníme se dnešnímu celosvětovému nebezpečí obezity. To však vyžaduje mít mnohé jiné potěšení kromě chutného jídla a pohodového popíjení. V tom vlastně vězí celé umění výchovy, neodstraňovat, nekritizovat a netrestat nevhodné chování, ale radostně rozvíjet pozitivní prožívání času.
Pokud kouříte, zkuste kvůli miminku přestat. A jedno, že nekouříte v bytě. Zbytečně trávíte čas s cigaretou před domem a část kouře občas pronikne i otevřeným oknem nejen k vám, ale i k sousedům-nekuřákům!

Změna rodinného seskupení často vyžaduje i nové úsilí o harmonii mezi domácími úkony,
pracovním zaujetím a osobními zálibami. A to vše nejen vzhledem k vlastní touze, ale v koordinaci s partnerem a potřebami dítěte. Proč bychom nemohli všichni dobře a radostně žít? Donutit ostatní, aby sloužili mé pohodě, není šikovnost, ale nemorálnost. Stejně však obětovat se druhým a zničit svou životní radost i vyčerpat energii je křivdou na těch, kteří tak velmi potřebují spokojenost každého člena.

Jménem pěkně prožitého života je důležitý občasný rozhovor se sebou samým,
zamyšlení nad spokojeností partnera a hledání, jak nejlépe rozvíjet dětské předpoklady. Že uděláme občas chybu, že se nám to ne vždy daří? Život bez chyb je klamem, ne realitou. Důležité je nezůstávat v omylech včerejška. Rodina je kromě péče a vhodného příkladu i místem předávání kulturního dědictví minulých generací novému pokolení. Vidět otce nebo matku číst knihu, poslouchat jejich rozhovor o novém divadelním představení, mít v obýváku zavěšený pěkný obraz, či zanotovat melodii a zahrát ji na klavír znamená přihlášení se ke kultivovanosti části lidstva a navíc získání citlivosti pro životní krásy i odolnosti vůči přicházejícím tragédiím. Dospělý svět v dnešní podobě nemá své kouzlo, možná bychom se měli učit od dětí, jaká je každá maličkost zajímavá a přitažlivá. Není to nic jiného, ​​než se naučit pěkně žít, jménem našich dětí a pro vlastní potěšení. Tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Ale nejen směrem k dítěti a partnerovi, všechny naše vztahy s ostatními lidmi budou stále více důležité. Vždyť místo mezi vrstevníky si dcera i syn snadněji najdou podle příkladu našich dospělých kamarádů. Zájem o problémy druhých, radost z pomoci i tam, kde se nás to netýká, je vlastně nejlepší cestou k překonání osobních problémů. Už manželství představuje krok od egoismu k druhému člověku a rodičovství je symbolem pokračování celého lidského rodu. Pryč od sebezaujeti, od příliš vážného nazírání na naše pošetilé, malé já. Ačkoli nevíme původ existence, naplňujeme ho každým činem a každým mezilidským vztahem, každým úchvatným zážitkem i dobrým skutkem k lidem nebo přírodě. Každá chvíle vchází do věčnosti, naučme se ji ctít.

Cokoliv vykonáme pro své dítě, přinesli jsme na oltář života
V rodičovské pozici znovu procházíme hodnotovou krizí, zamýšlíme se znovu nad tím, jak utrácet vydělané peníze, ale i jak naplnit ušetřený volný čas a jak se konečně zbavit přetrvávajících zbytečných komplexů z dětství, své infantilní ukřivděnosti, nedůstojné žárlivosti či ochromujícího pocitu méněcennosti. To jsou ty často nepoznané příčiny věčných hádek. Nebylo by dobré, kdyby myšlenky o sebevýchově rodičů někoho odradily zdánlivou nedosažitelností. Realita je taková, že každý, kdo chce, dosáhne určité zlepšení, ale nikdo vrchol. Nejméně ti, kteří radí! Ale ještě i ve zjevném selhání, při citovém odcizení, rozchodech a rozvodech je možné zůstat šlechetným člověkem, neubližovat blízkým a takto si zachránit vlastní svědomí. Lékařský příkaz: "Především neškodit!" Je tak významný, že jej lze rozšířit na každé gesto v naší pozemské pouti.

Pro mnohé je narození dítěte reálnou pohnutkou k vlastnímu přerodu,
ale nejsou všechna lidská mláďata tak trochu naše vlastní a v hanbě nad tím, co jsme udělali z naší zalidněné planety, bychom se všichni mohli pobrat k revizi životního stylu, abychom se nemuseli před těmi našimi výrostky červenat. Pokud chceme, aby se děti dobře vyvíjely, nestačí jim jen přát všechno nejlepší, především bychom sami měli pěkně žít. Není to snadné. Přesto za pokus rozhodně stojí!


Mohlo by vás také zajímat