Rodina a zdravý vývoj dítěte

Občas je v každé i normálně fungující rodině “peklo”. Láskyplný vztah se změní, protože klademe na partnery vysoké nároky, ale tím nepříjemným prostředím ničíme i sebe. Je důležité, aby toto nebyl trvalý stav, který neprospívá nám a zejména našim dětem. Ale jak vrátit vše do normálu a dá se vrátit pokaždé?

Vždy se najde optimální východisko, jen je třeba začít u sebe
Mnozí si přinášíme z dětství nejeden zrádný komplex, pocit ukřivdění, méněcennosti, nemilování, a narcistický sebeobdiv a náročnost. S tím se nedá vybudovat pěkný vztah. Ale meditace nepomáhají, zdravé dospělé sebevědomí narůstá v činnosti a v radosti z úspěchů. Ani partnera nenapravíme každodenní kritikou, spíše podporou jeho dobrých vlastností. Co očekáváme má tendenci se uskutečnit, to platí i o dobrém i zlém, v manželském i rodičovském vztahu. Ocenění vede ke spolupráci, kritika k rozchodu. Různé neštěstí může překvapivě změnit rodinnou atmosféru, ale nač čekat na tragédie, když máme osud alespoň částečně ve vlastních rukou?

Nemusíme se vždy spálit úplně, je možný i návrat při prvním závanu nepříjemného tepla
Normální rodina má v sobě více přitažlivosti jako nepochopení. Humor a hravost charakterizují přátelský vztah manželů. Existuje však i jiné peklo, do kterého se nám vybere mladá slečna či mladý pán s přesvědčením, že je čeká ráj. Největší nebezpečí dnešního dospívání jsou drogy, včetně alkoholu a cigaret, delikvence a předčasný sex bez citového zakotvení.

Dvě životně nejvíce rozhodující podmínky vývinu dítěte jsou dobří rodiče a sebevýchova, ve vzájemné spoluzávislosti
Pokud nám dospívající děti utečou za nevhodnými kamarády, chyběla nám doma láska, hlubší porozumění a častější ocenění. Spolupráci si musíme zajistit ještě v jejich předškolním věku. První roky vytvářejí úspěšnou pubertu, ale nemusíme se přehnaně strachovat nad každým výchovným nezdarem, rozhoduje - jako vždy, přirozený, otevřený vztah a vlastní příklad. Bez chyb není žádná životní aktivita. Smutný je pohled rodiče, který vidí, jak se jeho dítě ničí. Snaží se přitvrdit požadavky, ale většina dětí obvykle tím více uniká. Cesta z toho našeho současného, ​​lidského pekla má podobu tří "v". Vzor, výtah a výkon. Předvést dětem, jak se dá pěkně žít, je tím nejkrásnějším odkazem. Každodenně, v každé chvíli, ba dokonce i tehdy, kdy nás děti nevidí, stavíme svou i jejich osobnost. Ale budou nás s radostí napodobovat pouze tehdy, pokud nám budou důvěřovat a vážit si našich schopností, včetně snahy porozumět. Třetí "V" znamená potřebu samostatného výkonu, bez čeho nikdo nezíská zdravé sebevědomí. Dítě si musí život vyzkoušet samo, nejlépe bez příliš bolestivých omylů. Doprovázejme ho od kolébky po dospělost a učme se s ním.Vždy se dá něco zlepšovat.

Základem vývinu není zbavovat se negativního, ale pěstovat pozitivní
Proto je nabídka pozitivního programu rozhodujícím faktorem výchovy. Ba i ta nejtěžší cesta z pekla je možná pouze lákáním k lepšímu, ne příkazem nedělání zla. Myslíte si, že v dnešní světové společnosti, kde se vraždí, lže, korumpuje a ubližuje, má ještě dobrý člověk nějakou hodnotu? Bez této víry bychom zahynuli. Základní hodnoty jsou věčné. Vzájemnou potřebnou úctu s dítětem si rodič vytváří od prvních dnů. Spočívá v nevtíravé pozornosti a láskyplném porozumění. Zde nepomohou všeobecné znalosti a mlhavé příkazy. Každá matka i každý otec musí být umělci, tvůrci, kteří každou situaci řeší v konkrétní závislosti na jedinečnosti dítěte, sebe i objektivních možností. Když přece něco nevyjde a dítě si přisedne k čertu do kočáru, není jiné síly, která by ho přivolala zpět, než schopnost obrátit si ho k sobě tou pozitivní stránkou. Nářek nad nevděčností a konsternování nemorálností jsou neúčinné. Nemůžeš udělat člověka lepším, než zbytkem toho dobra, které v něm je - říká filozof Kant.

Kdo neobjeví ve druhém nic dobrého, odsoudí ho ke zničení
Delikvent dostal nejprve trest, odepřeli mu lásku a až potom provedl špatný skutek, násilí. Jistěže, nemůžeme děti chválit za nevhodné činy, ale kritika a tresty snižují jen dál jejich malé sebevědomí a negativní sebenázor, což se nutně projeví i v zhoršujícím se chování. Nejlepší výchovu představují životní kotvy - zájmy, jako důvody lásky k životu. Kdo se nenaučí žít tvořivě, žije destruktivně. V tom lze vidět největší problém života, odpovědět si na otázku co dělat, jak naplnit svůj pozemský život, ubránit se zatraceně slibem nicnedělání, oklamání druhých, klamavého sebeuspokojení. Jediná obrana proti životnímu peklu je radost z každého dne, láska ke každé prožívané chvíli. A když se všechno zhroutilo a naše dítě se neumí jaksi najít, krade nám věci i peníze, nekomunikuje a my jsme vyzkoušeli už všechny možné metody, zůstává tu ještě reálná naděje, abychom sami pěkně žili. To vytvoří v našich bloudících dětech obraz, ke kterému se budou moci věčně vracet a po němž dříve nebo později zatouží. Cesta do pekla může být lemována dobrými úmysly, ale když na nás budou čekat milující lidé, je i návrat možný.


Mohlo by vás také zajímat