Rozvody a rozchody jsou zatěžující nejen pro partnery, ale i děti

Vztahy “na psí knížku” dnes již nikoho nepřekvapí. Páry k tomu vedou mimo jiné i materiální výhody a jistá neformálnost doby. A pokud přestane vztah vyhovovat, snáze a bez přítomnosti soudů ho lze i ukončit. Ale co v případě, že partneři spolu vychovávají děti? Tam se již většinou ani rozchody neobejdou bez účasti právníků.

Trápení nikomu nepomůže
Naše babičky uměly vydržet s muži celý život. Přesto, že neměly dost peněz, nebo měly problémy mnohem větších rozměrů, než řešíme my. Nebudeme tu však polemizovat, zda je to dobou, nebo změnou postoje. Jednoduše je to tak. Dnes máme rozvody naservírované na denním pořádku. Nemá význam setrvávat ve vztahu, kde nejste spokojeny. Trápení nepomůže nikomu. Ani vztahu partnerů ani dětem. Vše vidí a cítí, vnímají a týká se jich to. Nemůžete je vynechat z vašich problémů. Zůstávat spolu jen kvůli dětem, pokud to opravdu nefunguje, není nejlepší nápad. Rozchod rodičů také není nejideálnější řešení, spíše je to menší zlo. Existuje pár světlých výjimek, kdy se partneři dokáží akceptovat i po rozchodu, dokáží spolu vycházet, dokonce žít pod jednou střechou jako kamarádi. Je to však tak malé a zanedbatelné procento, takže zmínit takový vývoj situace opravdu stačilo. Častěji se setkáváme s tím, že se lidé rozejdou, každý si jde vlastní cestou, nehledí na nikoho jen na sebe a na dítě. Oba rodiče mu chtějí to nejlepší, každý si zřejmě představuje trochu jiné řešení. Důležité je se dohodnout a najít kompromis. A myslet opravdu nejdříve na děti, až pak na sebe. Je pravda, že manželství se opouští hůře než "pouze" volný vztah. Ale oba případy, rozvod i rozchod jsou - zejména pro děti - velmi nepříjemnou záležitostí.

O problém méně
Jednu výhodu však volné vztahy přece jen mají. Nemusíte řešit papíry ohledně rozvodu, což vám značně zredukuje počet potenciálních šedin ve vlasech. A pokud se s bývalým partnerem dá rozumně dohodnout na výživném a péči o společného potomka, je to o to snazší. Ne každý případ je ale ideální. Občas se hádkám nevyhnete, zejména pokud jste se rozešli ve zlém. V tomto případě je doslova nutné být tvrdá a nekompromisně jít za tím, co je pro dítě nejlepší. U nás jsou soudy stále nakloněné matkám a také čím dál tím více populární střídavá péče není vždy uvedena do praxe. Záleží totiž od možností, které rodiče mají a od potřeb dítěte. Těžko se aplikuje střídavá péče, pokud dítě chodí do školky nebo školy do jednoho města, a jeden z rodičů bydlí pár desítek kilometrů daleko. Také to není ideální pokud je děťátko maličké a ještě se kojí, případně potřebuje speciální zdravotní péči. Dítě musí vědět, kde má domov. Mít dvě dětské pokoje je sice skvělé, ale pro menší děti často i matoucí.

Společný byt? V žádném případě!
Obvykle, když už partnerství není zpečetěno svatbou, je mu dopřána alespoň výhoda společného bydlení. V případě rozchodu to ale není jednoduché. Zřejmě nedokážete být natolik bezcitné, abyste svého ex vyhodili i se všemi věcmi na ulici, nebo opačně. Pokud ale nastane situace, že jeden z partnerů už má nový vztah, v žádném případě nesdílejte společnou domácnost. Je to psychicky vyčerpávající, zvláště pokud se ještě kde-tu najde pozůstatek staré lásky. V těžké bytové situaci umí často pomoci i láskyplní rodiče. Ať máte čerstvých dvacet, nebo po čtyřicítce a dvě děti v pubertě. Na rodiče je vždy spolehnutí, pokud s nimi tedy máte dobré vztahy a náhodou nebydlí  pár set kilometrů daleko. V případě potíží můžete najít pomoc a ubytování i v azylových domech pro ženy. Některá města či obce nabízejí i sociální byty, které jsou přednostně určeny pro svobodné či rozvedené rodiče a lidi v sociální nouzi.

Dobré vztahy jsou základ
Jak to již s rozchody a rozvody bývá, některé proběhnou zcela bez emocí, jiné jsou ještě horší než italské manželství. Ať jste se však rozešli v dobrém či zlém, jste dospělí, předpokládejme, že rozumní lidé, kteří především myslí na dobro svého potomka. Proto je nezbytné udržovat ohniště, ať oheň neuhasne. Nemusíte spolu chodit denně na kávu, či společné pikniky. Stačí když se budete tolerovat a zbytečně se nebudete hádat. Někdy to je velmi obtížné, ale za pokus to stojí. Pokud spolu rodiče umí vycházet dobře, je to obrovské plus i při vývoji dítěte. Maminka s tatínkem spolu sice nebydlí, ale stále se mají rádi. Nevadí, že táta má doma tu tetu, která s nimi tráví společné chvíle. Maminka je maminka a tatínek je tatínek a bude jen jeden, ať se stane cokoliv. Starší děti to zřejmě pochopí lépe, než školkaři.Určitě však dobré vztahy přispějí ke snadnějšímu řešení této nemilé situace.

Čas na nového partnera?
Pokud jste to vy, kdo si našel náhradu, hlavu si s tím trápit nemusíte. Pokud jste zůstali samy, časem se začnete poohlížet po někom novém. Nikdo nechce být sám, a dětičky potřebují kompletní rodinu, ať už s biologickým nebo náhradním otcem. Kdy je však pravý čas na novou lásku? To je individuální.Některé ženy se léčí novým vztahem, jiné čekají i roky, než si zas někoho pustí k tělu. Dříve či později to však přijde a vy budete řešit dilema, jak a kdy seznámit děti s novým partnerem? Při hledání se může stát, že natrefíte na nesprávného (nestalo by se to poprvé). Není rozumné vodit domů každý měsíc někoho jiného, ​​a seznamovat děti s novým "náhradním tatínkem na chvíli". Lepší je zvolit taktiku setkávání mimo domov. Toto však nesmí trvat dlouho. Klidně se může stát, že po půl roce, kdy vy budete v sedmém nebi z nového partnera, ho seznámíte s dětmi a jim se nebude líbit. V případě nových partnerství ale nesmíme zapomínat i na novou partnerku vašeho ex. Samozřejmě, že nebudete nejlepší kamarádky. Třeba si ale společně sednout, dohodnout se na hranicích - co ano a co ne, jak vychovávat, co dovolit a co zakázat a jak se chovat. Úplně stačí, když se budete vzájemně tolerovat a co se ex-partnerských problémů týká, ani jeho nová, ani váš nový partner se do toho nebudou míchat. Starat se do cizích vztahů přece nikdy nedělalo dobrotu. Bez problémů to však zřejmě nebude. I v tom nejlepším ex-vztahu se vždy najde maličký důvod na hádku či neshody. Rychle je vyřešit a nerozpitvávat, zejména před dětmi, bude to nejrozumnější řešení.

Rozvod je silným otřesem emocionálním i finančním
Je druhou největší emocionální zátěží v životě člověka, hned za smrtí blízkého člověka. Je nejen ztrátou blízkého člověka, rozpadem rodiny kterou jsme si vytvořili ale ovlivňuje téměř každý aspekt života všech zúčastněných - toho co opouští rodinu, toho kdo je opouštěn i dětí ...Rozvodem to však celé nezačíná, právě naopak, rozvodem vyvrcholí něco, co se dělo delší dobu - vzájemné odcizování, ztráta zájmu, nenaplnění představ a snů o manželství, nevěra jednoho z partnerů. Rozvod obvykle není jednoduchou a krátkou záležitostí, mnohé jsou dlouhodobým a bolestivým procesem. Celý tento proces obvykle trvá dva až tři roky, jeho jednotlivé fáze nejsou jednoznačně odděleny a často se překrývají. Projít si celým procesem je však nezbytné a zároveň i smysluplné, je to bolestivá cesta sebe léčení a uzdravování, i učení a možnosti posunout se ve svém životě dál. Při rozvodech je nejtěžší ztráta důvěry a náročnost jejího opětovného obnovení. Důvěra v to že jsem dobrý člověk, že se mi mohou dít i dobré věci a že svět je pro mě dobré místo. Existují čtyři základní fáze rozchodů: popírání (opouštěný partner nechce uvěřit, že je konec), záplava citů (prožíváme výkyvy nálad, zoufalství, bezmoc, bezperspektivnost, sebeobviňování, toužíme po expartnerovi), nová orientace (začínáme přebírat život do vlastních rukou , začínáme celou situaci rozumově chápat, jsme schopni vidět jiné souvislosti a pocit sebehodnotyse začíná vracet a prohlubovat) a nový životní koncept (znamená získání svobody, přichází porozumění "lekce" z rozchodu, uvědomujeme si své potřeby, na zkušenosti z rozchodem jsme se naučili znát sebe, začíná se obnovovat důvěra k ostatním lidem). Rozvod je zatěžující událostí pro všechny zúčastněné - pro děti nemusí být vždy traumatizujícím zážitkem, je však mylné předpokládat že děti ho nechápou, nevnímají nebo že se jejich nedotkne. Reakce dítěte závisí na mnoha faktorech - od vztahu s oběma rodiči, od jejich "zralosti" při vypořádání se s novou situací, od věku dítěte, ... Rozvodu předchází delší či kratší období rozvratu rodiny, což přináší rodičům stres, který jim často brání být vnímaví k potřebám dítěte. Samotní rodiče ve fázi silných a bouřlivých emočních projevů ztrácejí kontakt s dítětem, často jsou děti vědomě i nevědomě "používané" jako nástroj pomsty vůči partnerovi. V takových situacích má svůj význam účelná a odborná pomoc rodičům ve formě poradenství, mediace nebo terapeutické podpory na zvládnutí situace rozvodu, čímž se může předejít eskalaci konfliktů do podoby, kdy děti trpí v prodlužování konfliktu a neřešitelnosti situace. 

Formality? Banality!
Pokud se s bývalým partnerem, otcem vašeho potomstva, umíte dohodnout na rozumném návrhu o péči, výši výživném a u koho bude trávit sudé Vánoce a liché Velikonoce, není nic jednoduššího, než sepsat to a doručit soudu. Lepší by bylo, pokud by vám to sepsal právník, oni v tom mají praxi, ví, co je reálné a co zřejmě neprojde (protože i to se může stát). Je důležité nezapomenout, zda chcete vyplatit výživné i zpětně a proč, k jakému dni má být splatnost a jakou formou. Měli byste si stanovit přesné termíny, kdy a kde si přijde otec po dítě. Například každý druhý pátek v měsíci není totéž jako každý sudý týden v pátek. Rozsah musí být stanoven i na hodiny a stejně i místo by mělo být definováno. Pokud se dohodnout neumíte a každý má svou představu, nemusíte se bát, kolik peněz obětujete na právníka, který vás bude obhajovat. Jako svobodná matka máte nárok na zastupování z Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny. Třeba vyhledat paní, která má na starost péči o děti, ona s vámi sepíše návrh, přijde vás domů zkontrolovat, zda jste způsobilá pečovat o dítě i sama a u soudu bude sedět vedle vás. Soud se bohužel ani v tom nejideálnějším případě obejít nedá. Návrh bude pravomocný a v případě neplacení výživného nebo jiného hrubého porušení bude právně vymahatelný, až když ho "vyrozumíme" u soudu. Ve většině případů soudy schválí podaný návrh, na kterém se rodiče dohodli, pokud je v zájmu dítěte. V případě, že se rodiče neumí dohodnout, například na výši výživného, ​​je třeba posoudit příjem a náklady na život. A pokud se s ex neumíte dohodnout vůbec, podejte si vlastní návrh, pokud si požadavky budete umět odůvodnit, soud bude pravděpodobně nakloněný na vaši stranu. Výživné se bude vyplácet (pokud se rodiče nedohodnou na dřívějším termínu) ode dne podání návrhu. Pokud jste náhodou případ, světlá výjimka, kde všechno jde jak má, je také lépe upravit péči o dítě soudní cestou. Pár "papírování" vám neublíží a do budoucna budete pojištěna, pokud by se stalo něco nepředvídaného, ​​nemusíte se bát. Návrh se může kdykoliv změnit, upravit, zvýšit či snížit výživné, upravit rozsah setkávání se s otcem a podobně. Není nutné rozhodnutí soudu dodržovat do puntíku, pokud se umí bývalý partneři dohodnout.Setkávat se dá i podle potřeby, i výživné může otec posílat vyšší pokud má zájem. Pokud se však neumíte dohodnout, případně nastane problémová situace, rozhodnutí soudu o úpravě péče o nezletilé dítě bude jako mantinel, kterého se můžete držet a odvolávat se na něj. Soudu se určitě bát nemusíte. Není to lví jáma, jen obyčejná místnost, kde se rozhodne o tom, aby se vaše děťátko mělo dobře. S úsměvem a dobrou náladou jde všechno snadněji, na to nesmíme zapomínat!


Mohlo by vás také zajímat