Společné stravování stmeluje rodinu

Již naše moudré babičky věděly, že dobré jídlo a prostřený stůl v útulné kuchyni dělají se strávníky divy. Kuchyň odjakživa představovala srdce domu, které tepalo dle teploty ploten. A pokud byl pokrm připravován s láskou, láskypný byl i vztah členů rodiny.

Za společným stolem
Snadno se o tom mluví, hůře se zrealizuje. Představa společné rodinné večeře nebo oběda zůstává často jen ideálem. Zejména během pracovního týdne je rodina vytížená. Běžná realita je taková, že rodiče i děti se přes den stravují v jídelnách a na večeři si každý zobne na co má chuť. V lepším případě máma vykouzlí dobré jídlo z toho, co dala chladnička, v horším zafunguje donášková služba. Jistě, dětem pizza chutná více než domácí večeře, ale nechte ji jen jako rezervu pro případ nouze. Ne každá máma je skvělá kuchařka. Nutnost zaplnit hladová bříška nejen dětí, ale i partnera, však přinutí i tu nejzarytější odpůrkyni stání za sporákem navařit. Netvrdíme, že domácí pohoda závisí od toho, co máte na talíři, ale když jsou naplněny potřeby (hlad), nastane spokojenost. Vyhovět chutím všech členů rodiny, není tak jednoduché. Na prvním místě zůstávají stále děti. Co mají rádi a co jim naopak až tak nechutná, to byste měli mít zmapované. Ale pozor! I za stolem dbejte na disciplínu. Společná večeře je posvátná. Když dítě bojuje s karbanátky, musí sníst alespoň přílohu.

Učíme se jíst
Společné večeře doporučují psychologové tak často, jak je to možné. Mají i jiný význam než jen zaplnit hladová břicha. Vedou k posílení rodiny a podporují rozvoj dětí. V rodině se prováděním společné činnosti (navíc takové příjemné jako je jedení) vytváří pocit sounáležitosti. Děti se učí pravidelnosti ve stravování, výběru potravin, upřednostněním doma připravené stravy. Nejen oni se učí disciplíně za společným stolem, ale i dospělí. Každý rodič (otce nevyjímaje) se snaží uvařit dobře a zdravě. Namísto klobásy z mrazničky, na kterou mě tatínek chuť, vykouzlí raději fantastickou hrachovou kaši. Rodiče by měli i za stolem působit jako pozitivní vzor. Co se týče stolování, způsobu konzumace, ale i chování při jídle. Od koho jiného by se měly děti naučit správně sedět, držet příbor a otřít si mastná ústa, než-li od svých rodičů, s nimiž tráví při jídle společný čas. Zapomeňte na televizor a čtení novin mezi sousty. Právě za jedním stolem se mají šanci promluvit všichni se všemi. Můžete klidně probrat společnou dovolenou, diskutovat o narozeninových dárcích a jiných plánech. V rodinách, kde si každý sám něco vytáhne z lednice a pak si jde po svém, něco není v pořádku. Společná komunikace členů rodiny u společného stolu je signálem, že rodina funguje. Že si dokáže na sebe udělat čas a že jejím členům na sobě záleží.

Jídlo jako příjemný rituál
Stanovte si čas společného jídla jako rituál. Můžete jej přizpůsobovat potřebám a rozvrhu jednotlivých členů (kroužky u dětí, a podobně). Pokud si na společnou večeři najdete v týdnu jen jeden dva večery, snažte se, aby se zachovaly alespoň ty. Dejte vědět všem členům rodiny, že na tom trváte. Do přípravy jídla je zkuste zapojit. Jednou může uvařit partner, jednou vy. Snažte se společný rodinný večer zpříjemnit nejvíce, jak se dá. Odložte starosti, které jste si přinesli z práce a věnujte se tomu, co se děje ve vaší rodině. Nerozebírejte háklivá a těžká témata, která mohou vyvolat hádky. Nekomunikujte jen s partnerem o společných známých, případně o práci. Najděte si témata, do kterých se mohou zapojit všichni. Mluvte o tom, jaký měl kdo den, co příjemné jste zažili a podobně.Nemusíte vypadat jako vysmátá rodinka z reklamy, stačí, když se dobře najíte a strávíte čas s těmi, které máte rádi.

Jídlo není jen způsob, jak naplnit svou základní potřebu
Je to rituál, který přináší radost. Je způsobem, kterým si můžeme uctít toho druhého, je potěšením pro naše smysly a v neposlední řadě jídlo spojuje lidi, kteří si ho vychutnávají. Jídlo chutná, voní, zasytí, navozuje příjemné pocity. Vždy bylo a je součástí všeho důležitého, co se děje v lidském životě. Jíme, když na svět přijde dítě, při oslavách jeho i našich narozenin, při vstupu do manželství a nakonec i při smutečním rozloučení. Rituál jeho přípravy je kouzelný. Musíte ho vymyslet, pak sehnat všechny ingredience, musíte si najít čas na jeho přípravu. Mít chuť uvařit ho nejlépe jak umíte a myslet na toho, kdo ho bude jíst. Dohlédnout na to, aby se vše uvařilo správně. Prostřít stůl, naservírovat a sledovat jak a jestli chutná. Do každého jídla, které připravujete dáváte i kus energie, se kterou vaříte. I vaše nálada je ingredience. Proto babiččiny buchty tak chutnaly, protože se s těstem mazlila. Chléb či koláč před tím, než ho dala do pece, požehnala. Naši předkové si jídla vážili. Nevyhazovali zbytky a neplýtvali jím.

Dokud jsou děti malé, je ve vašich rukou, čím nakrmíte jejich bříška
Stravovací návyky, které jim vštípíte v dětství, se s nimi budou nést celý život, včetně těch nesprávných. Dobrý vztah k jídlu si dítě vybuduje hlavně na základě toho, co vidí u svých rodičů. Pokud máma neustále drží dietu, jídlo se mu může později stát strašákem nadbytečných kil. Neudělejte z jídla strašáka, ale příjemnou každodenní záležitost. Zkoušejte nové chutě, experimentujte v kuchyni a vychutnávejte si jeho požitky. Snažte se vařit z kvalitních potravin, protože všechno, co do těla dáte, vám tělo i vrátí v podobě celkové energie a chuti do života. Moudré slovo na závěr: ať už byl otcem nemocí kdokoliv, matkou byla určitě špatná strava. Jídlo udržuje tělo i duši pohromadě. Ať je i tím, co drží vaši rodinu v spokojenosti.


Mohlo by vás také zajímat