Stáří není nemoc aneb Péče o stárnoucí rodiče není oběť
Rodiče nás vychovali, starali se o nás a my se zase postaráme, až nebudou moci o ně. Tak je to morální a mělo i být samozřejmostí. Jenže… Často je to pro dospělé děti problém a nemusí to být jen tím, že nechtějí. Oni prostě někdy nemůžou a je toho na ně moc. Ano, rodiče nás vychovali, ale jaké k tomu měli podmínky? Hrozil jim zaměstnavatel, že je nevezme zpět do práce? Museli si každou návštěvu u lékaře s námi odpracovat? A kolik jste vážili, když nás rodiče občas k lékaři i donesli? Děti i staří lidé jsou často stejné mentální úrovně, ale péče o ně je něco zcela jiného!
Na každého jednou stáří přijde
Podle psycholožky by měl každý z nás počítat s tím, že jednoho dne budou naši rodiče zápasit s různými zdravotními komplikacemi, které jim zhorší kvalitu života. V jistém věku nějaké problémy běžně přicházejí, a to i u lidí, kteří byli v mládí aktivní, sportovali a naplno se zapojovali do života. Samozřejmě, tento proces je velmi individuální, u každého probíhá jinak. Mohou se objevit poruchy zraku, mobility nebo různé psychické problémy. Změny v chování člověka lze souvisí s tím, že těžce snáší omezení, které přinášejí některé fyziognomické změny spojené se stárnutím. Například u mužů se mohou problémy s prostatou přenést do nekvalitního spánku, a to zapříčiní zvýšenou podrážděnost. Nebo se někdo neumí vyrovnat s tím, že už nemůže číst jako zamlada, protože ho bolí oči. Pociťuje hlad po nových informacích, a tak vyžaduje více pozornosti od dětí, aby je nějakým způsobem získal. Různá omezení spojené se stárnutím jsou normální součástí života. Když je dokážeme přijmout, snadněji se s nimi vyrovnáme.
Změny na mozku
Kromě viditelných zdravotních potíží, jako jsou řekněme onemocnění srdce, žlučníku nebo revma, mívají starší lidé také změny v nervovém systému. Například mozková hmota ve vyšším věku ubývá, mozek starého člověka váží méně než mladých lidí. Navíc mozek může být i špatně prokrven, pokud jsou postiženy cévy, které ho zásobují. S přibývajícím věkem se projevuje snížení mentální výkonnosti, člověk může reagovat těžkopádněji a pomaleji než zamlada nebo mu začne selhávat krátkodobá paměť. Objevují se i takzvané stařecké deprese, které jsou podmíněny sníženou tvorbou serotoninu. Dovést staršího člověka na vyšetření k psychiatrovi je však často nemožné, zvláště pokud se ohradí, že on přece není blázen. Podle psycholožky to však ani není nutné. Zdravotní stav by měl nejprve posoudit všeobecný lékař, nejlépe takový, ke kterému pacient chodí roky a cítí k němu důvěru. Než začneme přemýšlet, jestli by náš otec, nebo matka měli brát antidepresiva, měli bychom se pokusit zlepšit psychický stav rodičů přirozenou cestou. Podle psycholožky toho lze dosáhnout tak, že jim budeme věnovat čas a pozornost, chodit s nimi na čerstvý vzduch a udržovat jejich psychickou svěžest dostatkem podnětů. Starší člověk už nepotřebuje silnou stimulaci, v dobré náladě ho mohou udržet i maličkosti, společný poslech hudby, rodinné posezení u čaje, debata o článku v novinách, jehož téma je nám blízké, návštěva kulturní akce nebo prohlížení rodinného alba. Dlouhodobá paměť většinou funguje, i když selhává krátkodobá, takže při pohledu na staré fotografie se v člověku probudí vzpomínky na mládí, na to, jak dobře se tehdy cítil. A když si vybaví pěknou minulost, může být pro něj krásnější i přítomnost.
Otázka svědomí
Vztahy rodičů s dětmi jsou různé. Ne každý má potřebu zajímat se o otce nebo matku každý den. Možná jim zazlíváme, že se o nás v dětství dost nezajímali nebo se mezi sebou stále hádali a my jsme po celou pubertu toužebně čekali na chvíli, kdy budeme moci konečně vypadnout z domu. Možná se vůbec nestarali o své rodiče, když to nejvíce potřebovali. A tak se ptáme sami sebe, jestli vůbec mají morální právo něco od nás požadovat. Máme však právo je soudit? Dospělý člověk by měl mít již v sobě uklizeno, vědět, že pomstou ani obviňováním druhých nezíská nic pozitivního. Vždy je lepší hledat cestu, která bude přijatelná pro obě strany, pro starého člověka i pro jeho dítě. Přijmout fakt, že se v našem životě vyskytla jistá forma omezení a že nějaký čas potrvá. Na druhé straně není řešením ani dávat stárnoucím rodičům péči jen z donucení. Lidé, kteří mají pocit, že se obětují, to dávají druhé straně často pocítit, a to určitě nepřispívá k dobrým vztahům. Proto pokud nám naše finanční nebo časové možnosti neumožňují poskytnout rodičům plnohodnotnou péči, je namístě zvažovat jiné, alternativní řešení. Existují různé možnosti, od placené pečovatelky, přes dobrovolníky až po denní stacionáře, kam můžete rodičů umístit, zatímco budete v práci.
Kombinace domácí péče s odbornou je často opodstatněná,
zvláště pokud jde o těžší formy zdravotního postižení. Energie, kterou vložíme do péče o stárnoucí rodiče, se nám s vysokou pravděpodobností po letech vrátí. Modely chování v rodinách se často opakují, a pokud si naše děti zvyknou na to, že starat se o staré lidi je přirozené, nebudou mít až tak velký problém postarat se o nás, když jednoho dne zestárneme.
Jak zkvalitnit život seniorům
Uvědomte si, že stáří není nemoc. Jeho průběh výrazně ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i sociální prostředí, podmínky, ve kterých člověk žije. Pokud má dostatek pozitivních podnětů, může si dlouhodobě udržet chuť do života. Proto je důležité zapojit seniory do různých aktivit. Pasivita výrazně starší lidi oslabuje, dělejte všechno proto, aby vaši rodiče do ní neupadli. Dbejte na zdravé stravování. Omezte v stravovacím režimu seniorů sladkosti, méně solte, používejte co nejméně bílý rafinovaný cukr. Při výběru potravin nahraďte kvantitu kvalitou. Starší člověk by měl jíst méně, ale vybírat si o to výživnější potraviny. Důležitý je dostatečný přísun vitaminů, minerálů a zdravých nenasycených tuků. Pravidelný pohyb dělá zázraky nejen s tělem, ale také s psychikou. Stačí malá procházka, ale podle možností každý den.
