Štíhlá i bez drastické diety?

Drastické diety vám ideální postavu nepřinesou.Pokud se chcete sebevědomě v miniaturním kousku oděvu projít po pláži, nastal nejvyšší čas začít bojovat s kily navíc, které vám kazí dobrý pocit z postavy. Nevrhněte se však na nesmyslné diety, změňte styl stravování a myšlení. Pokud jste se rozhodli pro dietu, měla by být především zdravá.

Štíhlá i bez drastické diety?


Známe to téměř všechny. Ze skříně vytáhneme letní oblečení, plavky, a pokud nám jsou loňské kalhoty těsné, zalekneme se, zpanikaříme a první, co nám proletí hlavou je: Panebože, přibrala jsem, musím ty kila shodit! A hned si odhodlaně řekneme: "Nebudu jíst!" Nejbližší týden s mučednickým výrazem v tváři ignorujeme zoufalé výkřiky o pomoc, které vydává náš vyhladovělý žaludek, a naléváme se jen čajem na hubnutí. V neděli se s nadějí a obavami zároveň postavíme na váhu a vida! Dvě kila dole. Při příležitosti oficiálního ukončení "úspěšné diety" (dvě kila jsou pryč, co na tom, že jsme se zbavili jen vody, případně svalové hmoty a tukové pneumatiky nerušeně odpočívají v klidu) si za odměnu zobneme něco drobné, pochytí nás však takové záchvaty žravosti, že vypleníme celou ledničku. Kila jsou zpět i s přídavkem a kalhoty putují zpět do skříně.


Dieta a hladovění
Když se rozhodnete zhubnout, zachovejte si chladnou hlavu a nevrhejte se okamžitě na bleskovou dietu. Abyste opravdu dosáhli svého cíle, potřebujete se vyzbrojit zejména trpělivostí a odhodláním. Ručička na váze klesá snadno. Jako první jde dolů voda, tuk si však tělo pouští neochotně. Abyste se zbavili nechtěných tukových polštářů, musíte jíst, i když jinak než dosud. Zdravěji, vyrovnaněji. Méně kalorií, menší porce, méně tuku a jednoduchých cukrů. Platí známá rovnice: příjem kalorií a jejich výdej. Hladovka přitom není řešení. Metabolismus vám škrt v přísunu potravy sčítá: zpomalí se a spíše přiberete, než zhubnete.
Když chcete vypadat zdravě a štíhle, musíte si stravu upravit na celý život. Nemůžete si jen sezónně naordinovat drastické diety, které tělo šokují. Nejenže jsou nesmyslné, ale jsou pro mnohé ženy i nekonečné. Je to začarovaný kruh, sestávající z přibírání a následného hladovění. Je třeba si zvolit zlatou střední cestu. Dlouhodobě se zdravě stravovat a k tomu cvičit. A slova jako dieta nebo hladovka je třeba nadobro vyškrtnout ze svého slovníku.


Fitness trenéři by mohli vyprávět své bohaté zkušenosti se ženami, které před těmito kritickými obdobími napochodovaly do posiloven, odhodlané ze sebe za měsíc udělat kopii modelky. Pokud si však při hubnutí stanovíte nereálný cíl, nejenže se k němu nikdy nepřiblížíte, ale budete zakoušet pocity zklamání a selhání. Pokud má žena požadavek, že za tři týdny chce shodit pět kilogramů, je nutné si uvědomit, že tělo není hračka, kterou jsme si kdesi koupili. Jednoduše se nedá říct,  tak to chci a tak to bude.


Úprava hmotnosti znamená změnu myšlení a životního stylu, a to je dlouhodobý proces. Pokud jste v životě necvičili je třeba v první řadě tělo na zátěž připravit, dopřát mu dva týdny, aby si zvyklo na následné posilování nebo kardio aktivity. Nemůžete se okamžitě postavit na běžící pás a riskovat natržení svalových úponů jen proto, že jste si vymyslela, že se chce za pět týdnů vejít do kalhot velikosti XS. Takto to zkrátka nefunguje.
Když se rozhodnete, že se chcete o sebe starat, mít pevnější, zdravější tělo, je vhodné, abyste se tomu věnovali celoročně a ne jen nárazově před létem. Je dobré si už na začátku vytyčit jakousi fiktivní představu o tom, co chcete dosáhnout, ta vás bude motivovat a pohánět dopředu. Držte se však nohama při zemi a upřete se na realistické cíle. Pokud máte 30 kilogramů nadváhy, těžko lze očekávat, že budete do půl roku štíhlá. Netužte po absolutní dokonalosti. Dokonalý není konec konců nikdo. Uvědomte si, co můžete opravdu dosáhnout a to si stanovte cíl, neupínejte se na fotografie v časopisech.


Nepravidelný jídelníček
Hubnutí začíná v hlavě, a tak jako při všem, i při formování postavy, platí, že bez práce nejsou koláče. Krásu a sexy křivky 99 procent nikdo z nás nezíská zadarmo, ale jsou výsledkem tvrdé dřiny a disciplíny. Ještě předtím, než do svého života začnete zavádět změny spojené zhubnutí, byste si však měli ujasnit, co si od těchto změn slibujete a tomu podřídit svou životosprávu, a zejména způsob přemýšlení. Často nemáme ani tušení, co všechno vlastně do sebe v průběhu dne nacpeme. Občas si zobneme, ukousneme a načneme, aniž jsme si uvědomili, že vše se počítá do našeho denního kalorického příjmu.
Jíme nedisciplinovaně, nepravidelně a nesystematicky. A nakonec, ač se nám to líbí nebo ne, fakt je ten, že v každém hltu přijímáme určitý počet kalorií, nezáleží na tom, zda si jen ukousnu z čokoládové tyčinky, nebo ji sníme celou, ty kalorie tam jsou. Nejhorší na tom je, že když si jednou olíznete nebo zobnete, tak už sníte celý talíř. Málokdo dokáže jen ochutnat. Chce to opravdovou disciplínu. Nemůže stále někdo nad vámi držet varovně vztyčený prst a kontrolovat, zda jste si ukousla mimo jídelníček, nebo ne. Vy sama se musíte vnitřně nastavit na to, co vlastně chcete a můžete a co ne. Pokud si na to zvyknete, po čase při nákupech automaticky sáhnete už jen po tom, co potřebujete.


Výčitky z jídla?
Odolat lákavému zákusku, šťavnaté pizze či lahodné čokoládě většinu z nás bolí i při nejpřísnější dietě a málokdo má takové železné nervy, že nikdy nepodlehne. Každého se občas chuťové pohárky svedou na scestí. Na tom není nic špatného. Horší však je, že většina si svůj "prohřešek" automaticky začne vyčítat a trápit se kvůli němu. Jakmile má žena výčitky svědomí z jídla, tak má problém. Je třeba si uvědomit, že jídlo není nic, kvůli čemu jste se narodili a teď to budete řešit. Jídlo je tu na to, abyste ho využívali a někdy si s ním udělali radost. Ale mít výčitky svědomí z toho, že jsem snědla místo ovesných vloček pizzu, je absurdní. Tehdy je třeba takové myšlenky stopnout a odpoutat pozornost na něco jiného. Když má žena během diety úlet, není třeba to brát tragicky. Chce to si druhý den říct: dobře, včera jsem si udělala radost a dala si něco dobrého a sotva ji přepadnou opět chutě, je nutné si zdůraznit, že dnes to už zvládne a odměnila se včera. Je to samozřejmě takový vnitřní boj, ale být krásní a štíhlí aniž jsme proto něco udělali, to se nedá.


Tajemství jednoho dne
Mnohým lidem se ani při nejlepší vůli nedaří posunout ručičku na váze směrem dolů a může za to skladba jejich jídelníčku. Často si člověk řekne, dám si jen jednu tyčinku, ta mi neuškodí. Z hlediska kalorického příjmu však může být taková tyčinka mnohem kaloričtější než porce rizota, která vám dá kromě jiné i potřebný přísun minerálů, vitamínů a jiných prvků a energie. Tyčinka je oproti tomu  sacharid, který vám dodá energii jen na okamžik největšího hladu. Lidé by měli více přemýšlet nad tím, co a kdy jedí. Mít na něco chuť a být hladový, jsou dvě různé věci. Znamená to však, že si už nikdy nemůžete dopřát něco, na co máte zkrátka jen tak chuť? Právě naopak! Nic není zakázáno! Pět dní v týdnu se snažte držet svého jídelníčku, jezte velmi lehká jídla, hodně zeleniny. Sobotu mějte za den, kdy si dáte to, na co máte chuť. Pokud máte obavy, že po pěti dnech diety se na šestý den "odtrhnete zřetězit" a sníte všechno, co se kolem vás jen mihne, mýlíte se.  Člověk, který drží striktní stravu pět dní, pak nedokáže chorobně sníst všechno, co vidí. Má stažený žaludek a tělo přejídání nezvládne. Kromě toho, jde o to, že tento den je o vás a můžete si dát, na co máte chuť. Nedá se to specifikovat na čtyři jídla, tři jídla. Je to pro vás a tak, když se ráno vzbudíte a máte chuť na zmrzlinu, dejte si ji. Nic není zakázáno ani v tento den, ani během týdne. Ženy, které se drží tohoto systému, však během týdne žádné úlety nemají. Řeknou si, že pokud si to, na co mají právě chuť, odepřou, nic se nestane a počká to na ně do soboty.
Tento způsob stravování neprospívá jen psychice, která tak nezná slova "nesmím", "nemůžu" a "zakázané", ale i metabolismu.

I renomovaní trenéři doporučují znovu nastartovat metabolismus opětovným zvýšením příjmu stravy a pak se vrátit ke striktnějšímu režimu. Může to být způsob, jakým docílíme, aby tělo neusnulo.

Autor: Lenka Kostková