Strach nás ničí, víc než je zdrávo

Obavy a strach ničí duši i tělo. Podle psychologů jsou obavy normální jev, ale nesmí udělat z člověka " klubko nervů  " a změnit normální život na přežívání v neutuchajícím strachu. Chmurné představy a myšlenky třeba potlačit smysluplnými aktivitami. Svět je plný nástrah, ale i když má každý z nás množství oprávněných důvodů k obavám různého druhu, jedno je jisté: jiný svět k dispozici nemáme a "probít se" životem je mimořádně vyčerpávající, takže nám nezbývá, než své obavy ovládnout a udržovat je v mezích přijatelnosti.

Kdy začínají přirozené obavy hypertrofovat na nezdravý strach táhnoucí ke dnu?

• Když se příliš upíná na jednu oblast, např. rodinu, partnera, kariéru. Každá závislost podněcuje stále nové a nové obavy. Nejlepší prevencí závislosti a obav je, vytvořit si více opěrných bodů a větší množství smysluplných aktivit.

• Když bereme všechno příliš vážně. Touha po dokonalosti dokonale nahlodává psychické i fyzické zdraví. A přitom dobře víme, že děti se nějak protlučou i s trojkami ... že žádné společenské či pracovní uznání nemá takovou cenu jako vnitřní pohoda a vyrovnanost.

• Když se nás dotýkají nepravosti celého světa. Jisté je, že bezbřehou empatií nic nezměníme, jen nehorázně plýtváme energií, která by se dala využít na něco smysluplnější.

• Když si děláme naděje, že pocity nespokojenosti nás posunou dopředu. Pocit trvalé nespokojenosti určitě není výkonným motorem úspěchu a zlepšení situace. Naopak, nespokojenost spojená s obavami blokuje tvořivost, nápaditost a přirozený rozvoj osobnosti.

• Když zapomínáme v proudu povinností na své zdraví. Zdravé tělo je velkým zdrojem optimismu. Umožňuje lépe se vyrovnávat s tím, že jedinou jistotou je nejistota a zvolené pořadí životních hodnot.

• Když si vytyčujeme přílišné cíle. Velké cíle jsou souhrnem těch malých. Vytyčování menších, dosáhnutelnějších cílů pomáhá získat sebedůvěru a přiblížit se k velkým metám.

• Když ignorujeme životní rozmanitost. Stereotyp (jak v rodině, tak v práci) vyvolává emocionální únavu, s kterou se spojuje chronická vyčerpanost a pocity úzkosti. Nové podněty jsou pro člověka nezbytností.

• Když příliš často uvažujeme o tom, co všechno nás může ohrozit, nebo přímo zničit. Chmurné představy bývají mnohem obsáhlejší než skutečnost sama. Imperativem kvalitního života je: naučit se nebát.

Prvním krokem může být několik nových společenských a fyzických aktivit, které poměrně spolehlivě odhánějí chmurné myšlenky a brzdí produkci katastrofických scénářů. A je třeba se také smířit s tím, že budoucnost je pro každého živého tvora jedna velká neznámá.  Dává to pocit jistoty, že v tom nejsme sami!