Strach, úzkost, fobie a jejich léčba

Strach patří neodmyslitelně k životu. Tato intenzivní emoce má za úkol chránit nás před nebezpečím. Ale, když strach přeroste přes určitou mez, nasává problém.

Často se stává, že nám strach začne znepříjemňovat život
Obavy, strach až hrůza z různých situací, předmětů či okolností mohou zásadním způsobem změnit náš život k horšímu. Stejně nepříjemné jako strach jsou různé úzkosti. Časté pociťování strachu vede k úzkostlivosti, která dokáže zásadním způsobem ovlivnit lidskou existenci. S obavami, strachem a úzkostí jsou spojeny fyziologické projevy - bušení srdce, vysoký krevní tlak, nadměrné pocení, zažívací potíže, problémy s dýcháním a podobně. Výsledkem spojení těchto faktorů je narušení celkové kvality života člověka.

V čem spočívá rozdíl mezi strachem a úzkostí?
Podle psychologického slovníku je strach charakterizován jako stresující emoční stav. V případech ohrožení, fyzického nebo psychologického nebezpečí nás strach uvede do zvláštní emoční fáze provázené fyziologickými reakcemi. Strach je pozitivní v případě, že vede k překonání či vyhnutí se nebezpečí. Pokud je však jeho důsledkem fobie nebo úzkost, stává se patologickým. Úzkost je charakterizována jako chronické nervové vypětí. Úzkost samu o sobě pociťujeme při složitějších životních situacích. Pokud se však objevuje bez příčiny, stává se patologickým jevem a je třeba ji řešit.

Jak to celé začíná?
Na začátku patologické úzkosti a strachu je spouštěč. Spouštěčem mohou být různé situace, myšlenky nebo představy. Postupně se přidají myšlenky, ke kterým se připojují emoce. Emoce jsou doprovázeny tělesnými příznaky. Spojením situací, které jsou spouštěčem, myšlenek, emocí, tělesných příznaků dochází k jejich odrážením v chování člověka, které samozřejmě s sebou nese své důsledky. Výsledkem je vznik různých úzkostí či fobií.

Co je fobie a jaké jsou hlavní druhy fobií?
Fobie je velmi intenzivní strach, úzkostná porucha, která má ve skutečnosti jen malé nebo dokonce žádné opodstatnění. Strach je iracionální a vede ke stavu, že se člověk snaží dané situaci vyhnout. Fobie rozdělujeme na jednoduché a komplexní fobie. U jednoduchých fobiích ví člověk přesně a jasně definovat původ jeho strachu. Mohou jím být pavouci, hadi, strach z létání či zubařů. Člověk si je plně vědom, že jeho strach je zcela neopodstatněný, nesmyslný, ale přesto ho nedokáže vědomě potlačit.Mezi komplexní (specifické) fobie patří například agorafobie a sociální fobie.

Agorafobie byla v minulosti známá pod pojmem "strach z velkých otevřených prostranství"
V současnosti však odborníci zařazují pod tento pojem fobii z prostorů s velkým množstvím lidí. To však není vše. Agorafobií je rovněž nazýván strach z míst, kde je člověk sám. Člověk má pocit, že se z těchto prostor nedostane, případně, že mu nedokáže být okamžitě poskytnuta první pomoc.Nejbezpečnější se cítí například v pohodlí domova nebo v kanceláři. Ostatní místa v něm vyvolávají negativní pocity. Co to znamená? Člověk postižený touto fobií se bojí, že se mu něco stane pokud se nachází v přeplněných prostorech nebo naopak, když bude sám. Pod pojmem "něco" jsou myšleny stavy jako je ztráta vědomí, infarkt či jiné zdravotní potíže. Následně se bojí, že na těchto místech mu nepomohou dostatečně včas. Už samotný název sociální fobie naznačuje, že jde o nepříjemné pocity, které se týkají kontaktů s ostatními lidmi. Postižení touto fobií mají problémy se sociálním kontaktem. Cítí se pozorování a kritizováni. Člověk se obává, jak bude vnímán druhými lidmi a jak ho budou hodnotit. Tato představa se následně negativně projeví v jeho chování a jednání. Toto zdání resp. mínění o sobě samém často vychází z minulosti. Člověk trpí nedostatkem sebevědomí a přechovává sám k sobě negativní pocity.

Panické úzkostné poruchy představují velmi silné záchvaty strachu, které přicházejí v různých intervalech, které nelze předvídat
Generalizovaná úzkostná porucha je stav, kdy člověk žije v neustálém strachu a obavách. Tyto pocity nemají opodstatnění a člověk se často bojí obyčejných činností či okolností. Osoba postižená generalizovanou úzkostnou poruchou stále něco "řeší". Má neodbytné myšlenky, že se něco může stát nebo není v pořádku. K těmto pocitům se přidávají fyziologické potíže.

Obsedantně-kompulzivní porucha
je charakteristická neodbytnými myšlenkami resp. nutkáním, kterého se člověk snaží zbavit nějakou činností, která je podle něj eliminuje. Například se bojí požáru v kuchyni, proto se neustále vrací a kontroluje situaci (vypnutý sporák). Myšlenky na nakažlivou nemoc eliminuje častým mytím rukou. Strach ze zloděje řeší kontrolou zamčených dveří a podobně. Často se tato porucha projevuje potřebou neustálého počítání předmětů, sbírání různých věcí či vyslovení určitých slov. Důsledkem traumatizujících životních událostí jakými jsou násilné přepadení, znásilnění či automobilové nehody jsou postraumatické úzkostné syndromy.

Jak se obav, strachu a úzkosti zbavit?
Člověk dokáže mnohé negativní pocity ovlivnit cílenými myšlenkami. Cílené myšlení dokáže negativní pocity dostat na přiměřenou úroveň, kde člověku nezpůsobují nepříjemnosti. U lehkých forem dokáže účinně pomoci sport. Stejně účinným prostředkem jak dostat negativní emoce pod kontrolu je dostatečný relax. Relaxační a sportovní aktivity ve spojení s uklidňujícími čaji dokáží pomoci při lehčích formách fobií. U těžších stavů je nezbytné vyhledat pomoc psychologa či psychiatra. Obavy, strach a úzkost patří mezi běžná onemocnění, které se dají efektivně léčit. Není hanbou přiznat si vlastní bezmoc a svěřit se do rukou odborníka.