Stres a úloha stresových hormonů

S pojmem stres (zátěž) se moderní člověk setkává stále více, při celodenním shonu a spěchu. Avšak stres jako takový existuje už miliony let, byl vždy přítomen, i když měl jiné příčiny, jiné formy a vztahoval se i na jiné živé bytosti než jen na člověka. V zásadě je stres stav, do kterého se jedinec dostane vystavením většinou nějaké nepříznivé situaci, úrazu, námaze, operaci, teplu, chladu, vzrušení atd.

Definice stresu
Jedna ze základních definic anglického slova stress je, že stres je fyzikální, chemický nebo emocionální činitel, který vyvolává tělesné nebo duševní napětí, a může to být i činitel, který vyvolává různé chorobné stavy. Podle jiné definice je stres tělesné nebo duševní napětí, vzniklé působením činitelů, které se snaží narušit momentální rovnováhu. Původně se tento vyvolávající činitel, který dostal člověka nebo jinou živou bytost do stavu stresu, nazýval stresor, dnes se ale pojem stres používá také ve smyslu stresory. Jinými slovy řečeno, určitá situace, duševní nebo tělesná, vyvolá v našem organismu určitou odezvu na tuto většinou nepříznivou situaci, a ta se pak nazývá stresem. Odezva na stres může být přiměřená, nedostatečná případně přehnaná, čímž může postiženému i uškodit.

Pojem stres zavedl do lékařství kanadský endokrinolog Hans Selye
Byl to posluchač pražské lékařské fakulty v období mezi dvěma světovými válkami. Jedna z dalších definic stresu je, že je to souhrn nespecifických změn, vyvolaných funkcí nebo poškozením. To znamená, že mnoho situací, které se nějakým způsobem snaží změnit momentální rovnováhu v organismu, mohou vyvolat celou škálu nespecifických příznaků, stejných nebo velmi podobných. Vážný úraz, popálení, velký úlek, strach před zkouškou, ale i náhlá radost, velká bolest, čili nejrůznější příčiny - to vše vyvolá kromě své specifické, sobě vlastní odezvy i odezvu pro všechny tyto situace do jisté míry stereotypní. A tohoto si, mezi jinými, povšiml i profesor Selye, který tuto odezvu nazval obecným adaptačním syndromem, který v sobě obsahuje fázi poplachu, za kterou následuje fáze adaptace, v níž se jedinec adaptuje, zvykne si na stresovou situaci. Pokud je škodlivina příliš silná, příliš dlouho trvající, může nastat i fáze zhroucení. V takovém případě se "adaptační " energie vyčerpala, není už "palivo", které by udržovalo adaptaci v chodu. Pochopitelně, pokud je škodlivina zničující, zánik může nastat v malé chvíli.

Úloha stresových hormonů
Stresové hormony, které v přirozených podmínkách život zachraňují, ve vypjatých stresových situacích mohou život vážně ohrozit a poškodit. Protože časté opakování stresu a přehnaná odezva mohou vyplýtvat příliš mnoho adaptační energie a poškodit příliš mnoho důležitých struktur. Typ takové odezvy je to, čemu bychom mohli říkat vlastní, individuální, genetická odezva. Je zajímavé, že se na stres může člověk do jisté míry natrénovat, takže takový nepřehnaný stres může mít i ochranný význam. Takže na stres se dá svým způsobem i zvyknout o čemž vypovídá i lidové pořekadlo, že člověk si zvykne i na šibenici.