Stres patří k životu, protože nás mobilizuje!

Při skutečném ohrožení nám stres pomáhá přežít. Stres je adaptační odpověď našeho organismu na stresory. Mobilizuje nás do stavu pohotovosti na obranu před nebezpečím. Stresová reakce je velmi účinná, když jde o přežití. Máme ji společnou s ostatním živočichy. Jsou to složité, velmi rychlé biochemické reakce v těle, které se v chování člověka projevují jako útěk, útok nebo paralýza. Spouštějí se kdykoliv, kdy náš mozek vyhodnotí, že jsme v nebezpečí, opravdovém nebo psychologickém.  Při skutečném ohrožení, když nám jde o život, je tím, co pomáhá přežít. Zatímco si jen myslíme, že nám něco hrozí, například pohovor se šéfem, má však spíše negativní dopad na tělesné a duševní zdraví.

Do jaké míry je stres zdravý a kdy začíná ohrožovat zdraví?
Prospívá, pokud nás mobilizuje, pomáhá zvládat nároky běžného dne, pokud si umíme ponechat zdravou rovnováhu mezi prací a odpočinkem, mezi určitým napětím a relaxací. Měřítkem konstruktivního zvládání stresu může být naše schopnost navodit si stav takového klidu, jaký jsme měli před stresovou událostí a pocit spokojenosti v sobě i ve vztazích s okolím. Míra toho, nakolik je situace pro jednotlivce ohrožující, je individuální. Závisí na konkrétní stresové situaci, ale zejména na tom, jak si ji sami vyhodnotíme a interpretujeme. Signálem ohrožení duševního i tělesného zdraví jsou různé symptomy, které se se stresem spojují. Symptomy stresu můžeme na sobě pozorovat prostřednictvím myšlenek, chování, pocitů a tělesných příznaků. Jejich výskyt je u každého individuální a má široké spektrum.  V myšlení se projevuje například tak, že stále myslíme na nějakou těžkou situaci, neumíme se od ní odpoutat, představujeme si katastrofické scénáře, můžeme obviňovat jiné nebo sebe z neúspěchu, nějakým způsobem znehodnocovat sebe nebo jiné, dělat si starosti, nedaří se nám soustředit pozornost na to, co potřebujeme, prostřednictvím smyslových orgánů se nám zužuje vnímání nebo naopak někteří z nás se umí nastartovat právě v zátěži. V chování se projevuje například zrychlením nebo zpomalením našich činností, naše pohyby jsou nemotornější, všechno nám padá z rukou. Kuřáci častěji chodí na cigaretu, jíme více než obvykle, nebo jídlo omezujeme, vyhýbáme se problémové situaci, ve stresu povídáme rychleji nebo pomaleji, tišeji nebo hlasitěji, škrábeme se, mrkáme, hrajeme si s vlasy, omezujeme spánek a odpočinek a podobně.

Jaké pocity provázejí stres?
Pocity ohrožení, strach, že se něco stane, že ztrácíme kontrolu. Typickým je pocit nepohody, který může být prožíván jako hněv, úzkost, rozmrzelost, bezmocnost. Někdy to mohou být i paradoxní pocity, například nepřirozená veselost, hlučnost. Naše tělo nám také pomáhá identifikovat, že se něco děje a vysílá signály prožívaného stresu. Může jít o bušení srdce, zrychlené nebo zadržované dýchání, svalové napětí, bolesti hlavy, páteře, potíže s trávením a vylučováním, únava, pocení se, slabost, pocity na zvracení, časté úrazy, třes, sucho v ústech. Člověk je jako spojená nádoba, když jsme ve stresu, projevuje se to v myšlení, chování, pocitech, tělesných příznacích a často i ve vztazích.

Co je největším stresorem?
Může jím být jedna velká událost, například povodeň, autonehody, různé náhle ztráty, úmrtí, katastrofy, násilí, lidské neštěstí nebo i více malých, na sebe navazujících situací, které působí vcelku, sčítají se a pak nabírají charakter většího stresoru. Typickým příkladem je, když člověk vydrží velké ztráty, neštěstí a pak přijde banální událost, například zmeškání autobusu a může dojít k fyzickému nebo psychickému kolapsu. Je to velmi individuální, protože to závisí na momentálních predispozicích organismu každého člověka.

Může stres spustit vážné onemocnění?
Stres je jedním z vícerých činitelů podílejících se na vzniku vážných onemocnění. Ovlivnit zdravotní
stav může přímo nebo nepřímo. Jeho přímý účinek se vzpomíná při onemocněních imunitního, nervového a endokrinního systému. Nepřímý vliv se odráží na chování člověka, které se může projevit na změně životního stylu: člověk více kouří, požívá alkoholické nápoje, nevhodně se stravuje a podobně, a tak přispívá ke vzniku různých onemocnění.

Existuje antistresová prevence?
Důležité je znát své zdroje. To jsou věci, činnosti a osoby, které u nás vyvolávají příjemné pocity klidu, radosti, uvolnění, umí nás dobít novou energií a chutí, kde se cítíme chápáni a milováni. Dalším krokem je rozpoznávat svoje projevy stresu. Když si uvědomíme, co se děje, dostane tento stav jméno a můžeme ho ovlivňovat. Stres pomáhají snižovat aktivity zaměřené na tělo, někomu dělá dobře relax, jiným pomáhá sport. Důležitá je i péče o biologické potřeby. Zdá se to možná banální, ale když jsme přiměřeně najedení, máme dostatek tekutin, jsme vyspalí, tělo lépe snáší zátěž. Důležité je plánování času, musíme si umět určit své hranice a naučit se říct ne, žít tady a teď v přítomnosti, klást si realistické cíle, udržet dobré a blízké vztahy.

Kdy přechází stres do chronicity?
Když působení stresujících podnětů přetrvává delší dobu a má určitou intenzitu, která se příliš nemění. Člověk má pocit, že s ním neumí nebo nemůže mnoho dělat, ztrácí pocit kontroly a moci nad situací. Typickým je například syndrom vyhoření. Vyvíjí se pomalu jako reakce na nepřiměřené pracovní požadavky, když člověk nadměrně dává, málo dostává a nemá dostatek zdrojů na jeho zvládání.

Jak se stresem souvisí stavy úzkosti, paniky, deprese?
Úzkost, panika nebo deprese jsou jedněmi z psychických reakcí na prožitý stres. Mohou být příznaky nadměrného stresu, ale může jít také o příznaky jiných vážných psychických onemocnění, které celkem se stresem nesouvisejí. Při jejich výskytu je proto třeba vyšetření u odborníka (psychiatrické nebo psychologické vyšetření).

Dá se stres léčit?
Stres se sám o sobě se neléčí, protože je to fyziologická reakce organismu na vnější podněty. Léčí se jeho následky, které přicházejí po vyčerpání vlastních sil organismu. Ty zasahují právě ty orgány či funkce, které jsou v konkrétním organismu nejslabší. U někoho to může být zažívání, kardiovaskulární systém, vylučování, kožní onemocnění, psychické onemocnění, pohybový systém a další. Je pravda, že nekuřáci jsou méně stresovaní než kuřáci? Pokud ano, proč?
Nekuřáci nejsou stresovaní méně než kuřáci. Záleží však na tom, jaké prostředky a strategie si na zvládání stresu zvolíme. Kuřáci tím, že ve stresu zvyšují počet vykouřených cigaret, si poškozují zdraví podobně jako lidé požívajícími alkoholické nebo jiné omamné látky. Lidé, kteří si na zvládání stresu zvolili například sport nebo jiný druh relaxu, odbourávají ho fyziologickým a zdraví prospěšným způsobem. Tím se stávají odolnější, aktivně regulují své potřeby a snižují tak důsledky stresu.
Dá se vůbec žít bez stresu?  Stres patří k životu a je jeho přirozenou součástí!