Test týmového hráče aneb Výchova dětí k týmové práci

Jak vychovat z dětí týmové hráče? To není vůbec snadný úkol pro vychovatele, učitele, ale hlavně nás, rodiče. Šťastná rodina, to nejsou dva, tři, čtyři jedinci. To je celek, který musí fungovat a dobrým příkladem vychovávat děti. Týmovou práci vyžaduje i škola, zájmové kroužky a následně i zaměstnavatelé. Ale jak k ní správně dítě dovést?

Bořek stavitel zvládne všechno
Buduje, opravuje domy a ulice, uklízí vyvrácené stromy z cest, zachraňuje kočky a pomáhá přátelům dostat se z problémů. Jde o druh minisupermana v modrém Vůbec ne. Neboť Bořek nedělá všechno sám. Jeho výborný tým je vždy po ruce, když je třeba něco udělat. Pak si všichni zpívají "Zvládneme to? Jasně, zvládneme!" Když Bořek bagruje v televizi, utíkají mnohé děti od nejrůznějších činností k televizoru. Neboť nejoblíbenější stavitel světa zazářil ve více než 100 zemích a je nejvíce sledovaným programem u předškoláků ve Velké Británii, Německu, Austrálii a Japonsku. Ani české děti za nimi nezaostávají. A proč? Neboť Bořek je skutečný týmový hráč. Když vybalí své nářadí, respektují se lidé (a dokonce i stroje), spolupracují a nacházejí řešení problémů tím, že si spolu hrají a pracují. Dětem se to líbí. Zbožňují, když jsou součástí úspěšné skupiny. A jsou smutné, pokud stojí mimo ni. Pokud bychom se jich zeptali, proč je to tak, našli bychom v každé věkové skupině jiné odpovědi. Nejmladší by odpověděli: "Neboť mohu pomáhat mámě." U školkařů je to jasné: "Hrát si sám mně nebaví." Starší školáci vidí výhodu týmu spíše pragmaticky: "Poloviční problém je polovičním utrpením."Jedno je však jisté: V každém věku je důležité dělat něco společně s jinými. Ale týmová schopnost je ještě mnohem více. Je to schopnost, která dělá děti šťastnými, protože někam patří, necítí se sami a baví se. A to je důležitý předpoklad pro to, aby byl člověk v dospělosti úspěšný - v zaměstnání i v partnerství.

Jak lze dětem pomoci, aby uměly rozumět jiným a patřily do nějakého společenství?
Rodiče, mateřská škola, škola a kroužky přitom hrají zcela rozdílné úlohy. Rodiče jsou první týmoví partneři. Děti vůbec nejsou schopny na začátku pochopit smysl společného hraní, musí se to nejdříve naučit. Od rodičů. Neboť oni jsou prvním týmem, který děti zažívají. Rodiče vytvoří základní podmínku partnerského počínání, když ..
»Jsou vzorem. Často zažívá dítě svoje rodiče jen" odděleně ". Přes den je tu máma, večer mě ukládá do postele táta. Důležité je však dítěti ukázat, že mnohé věci nám klapou lépe nebo způsobí větší radost, pokud je děláme spolu. Například rituál společného jídla.
»Své dítě milují. Výzkumy ukazují, že dítě potřebuje bezmeznou lásku minimálně jedné osoby, aby si budovalo důvěru a sebedůvěru. A jen když má tyto schopnosti, může se ve skupině cítit dobře. Bezpečné rodinné pouto má tedy vliv na sociální kompetenci dítěte.»Hledají malé pomocníky. Partnerskému počínání se dítě učí obzvláště dobře tehdy, když cítí, že je třeba. Je perfektní, když máma nebo táta dají dítěti najevo, že nemohou všechno zvládnout sami. Pilní pomocníci tisknou rádi nákupní vozík, nosí příbor na stůl nebo se svým dětskou koštětem hrabou listí.
»Nabídnou týmové hračky. Je samozřejmé, že děti si rády hrají s legem nebo stavebnicemi. Ale měli bychom jim pořídit i hračky, které se hodí na společnou hru plnou fantazie, která podporuje rozvoj řeči a lze ji hrát ve dvojici nebo s více spoluhráči
.»Jsou partnery. S dítětem bychom tedy měli mluvit od začátku tak, jak si přejeme, aby ono mluvilo s jinými lidmi: tedy ani rozkazovačným tónem, ale ani ne ponižujícím způsobem. Díky takovéto komunikací "na úrovni očí" podporují rodiče mimo jiné u dětí i schopnost hledat kompromisy.»Podporují sociální / kooperativní chování.I vlastním příkladem." Paní Majerové se jde velmi špatně po schodech, tak jí pomůžu. "
»Přivolají do týmu co možná nejvíce členů rodiny. Babičku, dědečka, tety, strýce - všichni tito jsou vítáni, neboť" týmová práce je věc cviku. Čím více cviku, čímž rozmanitější komunikace, tím lépe. "
» Mají rádi hosty. Děti by měli zjistit, že je hezké přijímat návštěvy. I jejich vlastní. Tím se učí dostávat se do blízkosti jiných dětí a postarat se o ně.
Nechají hodně volnosti a času pro hru, kdy se mohou děti vyřádit s jinými dětmi.

Mateřská škola - první fáze týmu
"Mami, kdy už můžu jít do školky?" To je otázka dětí, kterým už domácí prostředí nestačí a potřebuje jiné děti. A co možná nejvíce! A tak se stává mateřská škola místem tréninku. Mnohdy si úkoly vyžadují tělesné nasazení více dětí nebo se mnohé schopnosti dětí dají doplňovat.
Učitelky v mateřské škole mohou podporovat děti různým způsobem, pokud ..
.»Umožňují skupinovou práci a vytvářejí situace, v nichž je společná činnost výhodou. Ať už zpívání ve dvojicích, úkolové hry nebo stavění bunkru, dětské kutilství nebo míčové hry.»Jsou zdrženlivé. Čím méně dospělý uhlazuje problémy a nachází řešení - míchá se tedy do dětské hry, tím lépe. Většinou si děti vědí vyřešit konflikt mezi sebou samy a učí se tak zjišťovat vlastní hranice, porovnávat své silné stránky i slabosti s jinými dětmi a rozvíjet senzibilitu vůči jiným lidem (empatie).
»Podporují nadání. Každé dítě má své vlastní zájmy a talent, které umí ve vhodně zvolených hrách zúročit.»Určují pravidla. Ty usnadňují společnou hru, protože ukazují, že solidární chování a kooperativní vědomí vedou do cíle rychleji než výkony jednotlivců. Kromě toho se děti učí, že někdy musí potlačit své vlastní přání pro dobro skupiny.»Podporují ochotu pomáhat. Protože v tomto období se rozvíjí morální vědomí, které děti podněcuje pomáhat jiným.

Škola - poslední zdokonalení týmových hráčů
Jako žák dostává příští týmový hráč takříkajíc poslední "vylepšení". Na jedné straně jsou skupinové práce a sociální kompetence důležitými součástmi vyučování, na druhé straně se ale "sólo" výkony stávají stále důležitějšími. Při vytvoření takového propojení pracovat na společných cílech, aniž se člověk vzdal individuality a vlastní osobnosti - hraje škola rozhodující roli.
Škola je silným partnerem, pokud ..
»Ukazuje žákům výhody skupinové práce. Někdy se dají úkoly řešit až díky ní - a jde to i rychleji, nápadů a možností je více. Složité úkoly navíc lze rozdělit na více ramen .»Podporuje pocit" my ". Tlak ze známek přináší do třídy konkurenční smýšlení.Učitelé, pro které je důležitá skupinová dynamika, nabízejí během vyučování možnosti kooperace v týmu, k tomu různé školy v přírodě, třídní výlety nebo společně organizované večírky a oslavy.
»Oceňuje žáky. Jedna věc, kterou žáci při společné práci nemají rádi, je skutečnost, že úspěch patří všem - i těm, kteří se angažují méně. Toto nemusí být problémem, pokud se učitelům podaří ocenit každého člena týmu za svůj podíl na práci.
»Integruje outsidery a třídních egoisty. To se však podaří pouze tehdy, pokud učitel dá žákům najevo, že je třeba tolerovat i jiné názory, že by se měl zapojit každý a přispět tím, čím může k řešení úlohy a že se nestrpí urážky a útoky v skupině.

Zájmové kroužky - "Jeden za všechny ..."
Je jedno jestli sport, šachy nebo pěvecký sbor - kroužky jsou tečkou na "i" ve skupinové dynamice.Děti si mohou jinak než ve škole vybrat kroužek svobodně podle sympatií a talentu. Jsou mezi stejně smýšlejícími vrstevníky, navzájem se podporují a mají šanci prezentovat se nanovo - nezávisle na školních výkonech a tlaku. Trenér (vedoucí kroužku) je silným partnerem, když ..
.»Je vzorem v sociálním chování. Právě v kroužcích se angažují mnohé děti čestně, nezištně, bez vyžadování protislužeb.
» Umí se nadchnout, oduševnit pro věc. Počítač nemůže nahradit kamarády. Pokud se podaří kroužku nadchnout jejich členy, pak se pro dítě stávají týmoví kolegové stále důležitějšími.
»Umožňuje dětem zažívat úspěchy. Jsou i takové děti, které se jen zde dostávají ze své ulity. Trenér by měl vždy ocenit snahu a nasazení - i u slabších dětí.

Proč je týmový duch důležitý pro život?
Týmový duch patří k základní výbavě, kterou bude člověk v budoucnu potřebovat. To by vám potvrdil každý poradce podnikatele - bez níž to prostě nejde.
Žijeme ve stále komplikovanějším světě, s mnoha problémy, které postihují všechny země: změny klimatu, neustále zdokonalování techniky, nezaměstnanost, chudoba ... Experti mají v této oblasti jasno: Pouze ten, kdo se jako dítě naučí společně s jinými poradit si s problémy a řešit je, má potřebné schopnosti na to, aby i v budoucnu hledal řešení globálních problémů, které přesahují hranice země. Zde jsou čtyři důvody:
Týmový duch v žádném případě neznamená podřizování se. Týmový hráč má stále před sebou vlastní zájmy, ale využívá je i ke zlepšení spolupráce a tehdy, pokud je třeba řešit společný problém.
Kdo má v sobě týmového ducha, je připraven spolupracovat s ostatními, chápe je a pokouší se do nich vcítit. Pouze tak je možné různé problémy a zájmy, které jsou kulturní podmíněné, dostat pod jednu střechu.
Pouze ten, kdo ovládá kooperativní způsoby chování, ví, kdy jiní lidé potřebují pomoc a umí jim ji nabídnout.
Inovace jsou alfou a omegou ekonomiky. Ale protože se mnozí lidé o své znalosti jen neradi dělí, zůstává mnohé know-how pouze v jejich hlavách. A možná by se lidstvo již nemuselo potýkat s tolika problémy, kdyby tito lidé měli v sobě týmového ducha.

Test malého týmového hráče
15 indicií, pomocí kterých zjistíte, zda je vaše dítě týmovým hráčem.
1. Dovádění, hra na schovávanou, "Člověče, nezlob se!" - Vaše dítě si hraje rádo s jinými dětmi. Ale umí si zahrát i samo, zahloubené do nějaké činnosti, pokud není v blízkosti žádný kamarád.
2. "To je maximálně hloupé!" Váš syn nebo dcera si řeknou svůj názor a stojí si za ním, umí se ale přesto začlenit do skupiny.
3. Umí si vaše dítě najít na dovolené velmi rychle nového kamaráda? To je dobré, protože týmoví hráči se těší z nových kontaktů, jsou komunikativní a chovají se vůči jiným dětem solidárně.
4. Ve své třídě je vaše dítě akceptováno. Pokud potřebuje pomoc, kamarádi ho podpoří.
5. Problém s drzým chlapcem z vedlejší třídy? Byl vůči němu učitel nespravedlivý, když mu dal trest? Pak musí přijít někdo, kdo urovná spor. Společně jsme silní. Vaše dcera se nestranní konfliktů, ale řeší je společně s ostatními.
6. Vaše dítě je skromné a empatické. Pokud je stařičká sousedka nemocná, půjde jí váš syn nebo dcera nakoupit. Odměnu nechce. "Vždyť jsem to udělal rád."
7. Vaše dcera se těší do sportovního kroužku nebo chodí ráda do hudebky. Házená, tenis nebo taneční skupina - cítí se dobře, pokud může být spolu s jinými dětmi.
8. "Každý den krmím našeho pejska." Vaše dítě rádo přebírá úkoly v rodině a v jiných skupinách.
9. Potřebuje táta pomoci v zahradě - a to hned? Žádný problém - vaše dítě je ochotné pomoci, je loajální a flexibilní.
10. Sám / sama to nezvládnu, můžeš mi pomoci? - Jasné. Neboť je důležité pomoci, pokud nás děti o to prosí.
11. Kamarádi v pískovišti. Děti mají alespoň jednoho. A zůstávají mu věrné. Neboť umí navázat a pěstovat intenzivní vztahy.
12. Vaše dítě je už o něco starší a má vybudované sociální vědomí. Je například připraveno angažovat se při ochraně životního prostředí nebo převzít odpovědnost v nějakém spolku nebo sdružení.
13. Vaše dcera má zajíčka. Rodina jede na dovolenou na Mallorcu - co teď? "Mami, já jsem se ptala Jany. Ona se nám postará o Mucíka, když budeme pryč. "Jasný příklad organizačního talentu.
14. Vaše dítě je otevřené všemu novému a neznámému.
15. Vlastnoručně namalovaný obraz vypadá směšně. Díváte se na něj kriticky. "Zkusím to ještě jednou, tohle fakt není dobré." Vaše dítě je sebekritické a přístupné kritice.