Odhalit příčiny vzniku obávané diagnózy a najít lék, který by dokázal porazit největšího strašáka současnosti, je snad nejdůležitější výzvou moderní medicíny. Co když nám však klíč k prevenci a léčbě rakoviny po celý ten čas leží přímo před očima? Pokud by se vám v roce 1952 v San Franciscu naskytla možnost setkat se s doktorem Ernstem T. Krebes mladším, vyslechli byste si o rakovině zajímavou teorii. Doktor Krebs totiž jako biochemik za vznikem této choroby neviděl neznámý virus, bakterii či jed, ale nedostatek jisté látky ve stravě moderního člověka. Touto látkou, jak sám tvrdil, je sloučenina, kterou objevil hojně se vyskytující ve více než dvanácti set druzích jedlých rostlin. Pojmenoval ji vitamín B17, ale známá je i pod označeními laetril či amygdalin.
Amygdalin se nachází převážně v semenech rostlin z čeledi růžovitých
Jsou to hořké mandle, meruňky, trnky, třešně, nektarinky, broskve a švestky, ale také v kukuřici, lněných semínkách, prose či semínkách jablek. Navzdory tomu, že většina těchto plodů je snadno dostupných a oblíbených, jejich jádra z jídelníčku moderní civilizace prakticky vymizely.
Takzvanou "vitamínovou teorii" prevence a léčby rakoviny však potvrzují mnohé kultury světa
Některé vitamín B17 ve stravě hojně přijímají a rakovinu téměř neznají. K těm šťastným patří například obyvatelé žijící v odlehlých zákoutích Himálaje mezi západním Pákistánem, Indií a Čínou, v malém království jménem Hunza. Lidé z tohoto regionu svůj jídelníček tradičně obohacují meruňkovými jádry, z nichž lisují velmi výživný olej a užívají ho vnitřně i zevně. Kromě toho jedí hodně zeleniny, pohanku, proso, semínka vojtěšky, naklíčené luštěniny a různé drobné plody. Strava lidí Hunza díky tomu obsahuje asi devětkrát více vitamínu B17 než průměrná dieta člověka z industrializované společnosti. Do tohoto odlehlého koutu světa se dostal v roce 1922 i lékařský tým, jehož členem byl uznávaný britský chirurg Robert McCarrison. Ten přinesl i zprávu o největším bohatství obyvatel malého království - dlouhověkosti a absenci rakoviny. Pak už měli Hunzové o další návštěvy z vědeckého světa postaráno. Poznatky o jejich životním stylu se postupně propojily a nitky vedly i k dalším lidským společenstvím, které žijí odříznuté od okolního světa a konzumují jídlo chudé na sacharidy, bohaté na rostlinné proteiny, minerály a vitamíny a zejména na vitamín B17. Pozornost odborných kruhů si tak postupně získalo tvrzení, že míra absence rakoviny je přímo úměrná množství vitamínu B17 v přirozené stravě.
Tento na první pohled slibný příběh má ale i druhou stránku
Za tajemstvím účinnosti vitamínu B17 se totiž paradoxně skrývá tatáž látka, která vyvolává i obavy z jeho používání – kyanid. Molekula B17 se totiž skládá ze dvou jednotek glukózy, jedné molekuly benzaldehydu a jedné molekuly kyanidu, který může být pro tělo vysoce toxický a vrhá proto v očích některých lékařů na vitamín B17 temný stín. Z molekuly B17 ho však dokáže uvolnit pouze enzym zvaný beta - glukosidáza, který se naštěstí v těle nenachází v nebezpečném množství. Výjimkou jsou jen rakovinné buňky, kde je ho naopak dostatek. To znamená, že laetril v nich uvolní svou toxickou složku a rakovinné buňky takříkajíc "otráví". Jiný enzym, který dokáže kyanid neutralizovat, totiž rakovinným buňkám na rozdíl od těch zdravých zase chybí.
V současné době existují dva tábory odborníků
Jedni se snaží přinášet důkazy o tom, že vitamín B17 skutečně lidstvu může pomoci zvítězit nad onkologickými onemocněními, druzí tvrdí, že laetril je v boji s rakovinou neúčinný a kvůli obsahu kyanidu ho označují za rizikový. Pravdou však zůstává, že aplikovat laetril jako léčivo zatím ve většině zemí povoleno není a vitamín B17 tak na trhu můžete nalézt pouze jako součást několika doplňků výživy, jejichž neškodnost schválily příslušné státní orgány.
Dr . Krebs mladší navrhl svého času minimální denní dávku vitamínu B17
Pro dospělého člověka na 50 miligramů. Vyšší dávku doporučoval lidem s predispozicí k rakovině, ještě více těm, kteří již onemocněním trpí. Nejlepší by byl samozřejmě příjem čisté přírodní formy vitaminu B17. Není ale vždy zcela reálné jíst množství celého ovoce i s jádry, které navíc nechutnají nejlépe a pokud jich zkonzumujete příliš, mohou vyvolat nežádoucí vedlejší účinky. Dnes je tedy jednodušší zajistit si optimální množství této pozoruhodné látky ve formě doplňků výživy.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Vyléčíme.cz používá cookies. Více informací zde.