Makrobiotika
Makrobiotika je nauka o zkvalitnění a prodloužení lidského věku životním stylem spočívajícím zejména v návratu k přírodě, zmírnění negativních dopadů civilizace a speciálním způsobu stravování. Slovo makrobiotika pochází z řeckého lingvistického prostředí. Vzniklo složením dvou slov - "makros" znamená velikost nebo délku, "bios" znamená život.
Makrobiotika představuje nejen vědu o zdravé vyvážené výživě a léčbě, ale nabízí i životní styl respektující zákony přírody a vesmíru. Holistickým pohledem na člověka se dotýká otázky propojení duchovní a tělesné stránky.
Z historického hlediska poznatky makrobiotiky (energetické medicíny) využívaly převážně kultury Dálného východu, které je založeno na udržování rovnováhy mezi póly jin (odstředivá energie vznikající rotací Země) a jang (dostředivá energie působící na Zemi z vesmíru), ale dochovaly se i práce vědců, lékařů i filozofů na území Evropy. Z Herakleitovej filozofie do jisté míry vycházel nejslavnější lékař starověku Hippokrates as ním i celá jeho škola. Položil základy systému péče o zdraví, který se úspěšně používal až do středověku. Hippokrates připisoval důležitou roli při léčbě vážných chorob právě dietním měřítkům. Například v "Knize o výživě" vysvětloval: Potrava nechť je tvým lékem! .. Hippokratův přístup k nemocem byl jednoduchý. Jeho zásadami bylo změnit stravu a změnit prostředí. Jak léčebnou stravu doporučoval hlavně ječmen (kroupy, ale ty jsou obroušené a zbavené slupky v níž je obsah zdraví prospěšných látek jako vitamíny, minerály, vláknina nejvyšší), dále zeleninu a polévky z potravin rostlinného původu. V jeho pojednání "O vzduchu, vodě, územích" se nachází první evropská zmínka pojmu makrobiotika. Otec západní medicíny označuje slovem makrobiotici skupinku zdravých lidí vedoucích život v harmonii s přírodou, respektujících vesmírné zákony a dožívajúcich se vysokého věku.
Po mnoho desetiletí bylo odvětví energetické medicíny zapomenuté a až počátkem 20. století znovu rozpracované japonským badatelům Georgem Oshawy. Vyléčil se z těžké nemoci přechodem od rafinované moderní stravy na stravu jednoduchou, složenou z tradičních potravin, a tak znovu oživil pojem makrobiotika. Jeden z jeho nejznámějších žáků Michio Kushi dodnes ve věku 80 let přednáší po celém světě a je zakladatelem Kushiho Institutu pro výuku v oblasti makrobiotiky. Od roku 1962 funguje v USA "makrobiotická společnost v OSN", která upozorňuje odbornou i laickou veřejnost nejen na potřebu změny stravy, ale is tím spojenou změnu ve způsobu hospodaření, v dopravě, struktuře průmyslu a podobně.
Strava
V našem mírném klimatickém pásmu, charakterizovaném čtyřmi ročními obdobími jsou optimální proporce denní stravy dané makrobiotická standardním režimem: 40-50% celozrnné obiloviny - převážně vařená zrna, 30-35% zelenina (hlavně tepelně upravená různými způsoby a kvašení, vždy s malým množstvím surové zeleniny), 5-10% luštěniny a mořské řasy, 5% polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje a pod. Poměry potravin byly odvozeny z tradičních dietních modelů, které po tisíciletí chránily našich předků před degenerativními chorobami, kterými dnes lidstvo trpí.
Složení makrobiotické stravy je:
- 12% bílkovin
- 15% tuků
- 73% polysacharidů
- 0% rafinovaného cukru.
Avšak průměrné stravování populace je:
- 12% bílkovin
- 42% tuků
- 22% polysacharidů
- 24% rafinovaného cukru
Naproti tomu však odborníci na výživu v USA doporučují:
- 12% bílkovin
- 30% tuků
- 48% polysacharidů
- 10% rafinovaného cukru.
V 20. století se koncem osmdesátých a během devadesátých let století uskutečnil historicky zatím nejdelší, nejrozsáhlejší, najfundovanejší a mezinárodními vědeckými týmy nejpodrobněji dělaný výzkum vztahu výživy a zdraví. Studie s názvem China Health Study potvrdila, že nejoptimálnější stravovací model koresponduje právě s makrobiotická. V důsledku velmi pozitivních výsledků při léčbě závažných nemocí jako například rakovina byla korektně uplatňována makrobiotika vědecky prověřená a oficiálně uznána. Makrobiotická rostlinná strava je nejstarší a také najpreverenejší výživový systém, protože jeho energetické zásady platí a využívají se již několik tisíc let. Je také najfyziologickejší, protože se snaží dodávat tělu a jeho orgánům potraviny energeticky vyvážené a nutričně nejvhodnější.
Makrobiotika svým důrazem na konzumaci tradičních potravin z vhodného klimatického pásma, organicky pěstovaných az 98% rostlinného původu příznivě přispívá k ochraně životního prostředí. Má minimální nároky na spotřebu elektřiny, fosilních paliv, nezatěžuje ovzduší masivní dálkovou dopravou. Navíc odmítá podřídit se novodobému trendu konzumace geneticky modifikovaných potravin, protože hlásá, že příroda stvořená jako celek je dokonalá.
