Anesteziologie a její nepostradatelná péče o pacienta

Kdosi o anesteziolozích romanticky řekl, že jsou to ti, co hlídají pacientovu duši, zatímco jiní specialisté  "opravují " tělo.

Pacienti si při plánovaných zákrocích obvykle dají záležet na tom, aby poznali operatéra a jeho výsledky dříve, než do nich řízne. O anesteziolozích a jejich práci však často mnoho nevědí. Pravda je taková, že setkání s anesteziologem pacient prospí nebo je takový přitlumeným léky, že si z období těsně před operací ani bezprostředně po ní stejně nebude nic pamatovat. Anesteziologa si pacienti obvykle nevybírají. Možná je to tak proto, že nemají dostatečnou reklamu. Přitom právě anesteziolog dělá komplexní dohled nad stavem organismu během operačního výkonu.

Anesteziologové jsou však nejen ti, kteří uspávají, přitlumují a znecitlivují pacientům jednotlivé části těla během plánovaných i náhlých zákroků na operačním sále. Jsou to i ti, co se o ně starají na odděleních akutní a intenzivní medicíny, v případě potřeby je udržují v umělém spánku, s pomocí přístrojů jim dočasně nahrazují a léčí životně důležité orgány.

Narkóza se podobá bezvědomí
Anestezie je stav, během kterého člověk nevnímá bolest. Existuje několik jejích typů, přičemž pro každý operační zákrok i konkrétního pacienta se vybírá nejvhodnější způsob podání.

Regionální anestezie
zajistí znecitlivění části těla. I během ní člověk bolest nevnímá, může zůstat při vědomí nebo dostat léky do žíly, které mu dovolí operaci přespat. Využívá se například při operacích končetin, v dolní části těla, v břiše. Při plánovaném císařském řezu.

Celková anestezie
je léky (tzv. anestetiky) navozený umělý spánek, který se podobá úplnému bezvědomí. Anesteziolog při ní podává pacientovi anestetika do žíly nebo vdechováním, přičemž je možná i kombinace obou způsobů. Pokud nejde o rozsáhlý, časově náročný výkon, pacienta není vždy nutné intubovat, to znamená zavést mu intubaci kanylu do dýchacích cest. Při rozsáhlých časově náročných výkonech se však kromě anestetik musí podat i látky na uvolnění svalů, tzv.. myorelaxancia. Je to výhodné pro pacienta i chirurga, kterému se snadněji operuje, pokud mu svaly v operačním poli nekladou odpor. Protože i bránice je sval, který v takovém případě zůstane dočasně ochromen, anesteziolog musí pacientovi zajistit dýchací cesty, čili ho intubovat a napojí ho na řízené dýchání.

Někdy je možné vybrat si druh anestezie
Dnes je anestezie součástí komplexní léčby. Není to jen o tom, že pacient, řekněme, svůj zákrok prospí a nic ho během operace nebolí. Měla by řešit další problémy: aby se pacient neprobudil do zničující bolesti, aby nezvracel, nebyl žíznivý, zvládl dostatečně dýchat. A všechny orgány by mu měly fungovat tak jako předtím, některé po operačním výkonu i lépe.

Každá anestezie by měla začít před anestetickým vyšetřením
To znamená, že anesteziolog pacienta vyšetří a zhodnotí jeho zdravotní stav. Prostuduje si výsledky z interního vyšetření (ne starší 2 týdny) i od odborného lékaře (ne starší než 28 dní). Pacient by mu měl připravit seznam léků, které užívá, včetně těch, co si kupuje bez předpisu. Informuje anesteziologa o případných alergiích-na léky, potraviny či dezinfekční prostředky. Anesteziolog by měl na základě tohoto všeho navrhnout ten nejvhodnější typ anestezie a vysvětlit její postup a průběh. Teprve po tomto podrobném poučení pacient podepíše poučení o informovaném souhlasu s anestézií.  U některých zákroků je možné vybrat si druh anestezie. Jsou pacienti, kteří chtějí všechno mít pod kontrolou a být při vědomí, jiní touží usnout a probudit se, až když budou mít "po tom". Anesteziolog by měl poradit a vybrat nejbezpečnější možnost. Z hlediska rizika vdechnutí žaludečního obsahu a šetrnější je v porovnání se spánkem regionální anestezie - spinální, epidurální a blokády nervových pletenců. Výhodou epidurální, ale i blokád je možné zavedení katetru, pružné, tenké trubičky, přes kterou lze podávat léky na tlumení bolesti i v pooperačním období.

Spinální anestezie odeznívá postupně, takže mezitím stihnou zaúčinkovat jiné léky proti bolesti. Dnes je možné i při regionální anestezii pacienta natolik přitlumit, že si zákrok nebude pamatovat. Ne vždy si však druh anestezie pacient může vybrat. Některé orgány je totiž těžko operovat při místním znecitlivění. I laparoskopie, přestože je velmi šetrným výkonem, vyžaduje plnou narkózu s podáním látek na relaxaci svalů, takže i intubaci a řízené dýchání.

Snění při operaci může být příjemné
Narkóza, ale i regionální anestezie se začínají premedikací. To je lék na zklidnění, který má odstranit strach a úzkost, nepříjemné zážitky z čekání na vážnou chvíli. Dnes moderní anesteziologie upřednostňuje pro tento účel před injekcemi tabletky večer před spaním a hned po ranní toaletě. Podání těchto léků umožňuje i amnézii, ztrátu paměti, na období těsně před operací, a tak se stává, že pacienti si z příchodu na operační sál, ze zákroku ani z buzení nic nepamatují. Přestože si během tohoto období povídají s personálem.

Každý nedostává stejný lék. Například pacient se zlomeninou, kterého by polohování na operačním stole mohlo bolet, dostane v premedikaci i léky proti bolesti. Pacientka, u které zase půjde jen o krátký gynekologický výkon a bude během zákroku dýchat sama, může dostat lék, co vysušuje sliznice, aby jí netekly sliny. Tím, že lidé jsou různí nejen věkem, povahou či rychlostí látkové přeměny, na každého „náladovka“ účinkuje trochu jinak. Pro ty, pro které je tato pilulka málo, je připraven ještě další náladový koktejl, tentokrát už přímo do žíly. Tu je totiž i tak nutné zajistit před každou anestézií.
Mnozí pacienti se obávají toho, že se probudí uprostřed zákroku. Anesteziolog je však schopen rychle rozpoznat nedostatečnou úroveň anestezie na základě monitorování životních funkcí a vědomí pacienta. Dnes je už i obávaná celková anestezie rutinou. Některá anestetika mohou dokonce vzbuzovat příjemné sny!

Druhy anestezie
Celková anestezie (narkóza): Je to anestetiky navozený umělý spánek, který vyvolává stav bezvědomí a odstraňuje bolest zcela těla. Období vrcholu přípravy na zákrok se podává premedikace, tzv. náladovka s cílem minimalizovat pacientův strach.
Samotná anestezie začíná podáním dávky anestetika do krevního oběhu a je možné doplňovat ji podáváním plynné směsi anestetik s kyslíkem přes obličejovou masku nebo tzv. intubační kanylu. Udržovat ji lze opakovaným nebo průběžným nitrožilním podáváním anestetik. V případě potřeby podat pacientovi i látky na uvolnění svalstva je nezbytné intubovat ho (zmiňovaná intubační kanyla, která se zavádí do dýchacích cest, průdušnice) a napojit ho na řízené dýchání.
Regionální anestezie: Zajistí znecitlivění části těla. Může být spinální a epidurální nebo znecitlivění bloku nervů a nervových pletení. Při obou anesteziolog podává anestetikum s pomocí  dlouhé jehly do oblasti dolní části páteře (ne do míchy!), jen vždy do jiného prostoru.
Při epidurální anestezii se anestetikum podá do vakuem vyplněného epidurálního prostoru, při spinální jehla propíchne míšní obal oddělující epidurální prostor od spinálního a anestetikum putuje přímo do mozkomíšního moku v tomto prostoru. I proto je nástup spinální anestezie velmi rychlý, zatímco epidurální anestezie má pomalejší nástup účinku-asi půl hodiny. Vpich dlouhou jehlou nebolí, protože ještě předtím se místo lokálně znecitliví.
Při spinální anestezii pacient necítí spodní část těla a nedokáže jí hýbat, takže se vyžaduje 12 - až 14- hodinový klid na lůžku a nežádoucím účinkem mohou být bolesti hlavy.
Při "epidurálu" může pacient někdy hýbat špičkami nohou, ale necítí bolest. Do epidurálního prostoru je možné podávat i analgetika (léky proti bolesti) a dělat v pooperačním období tzv.. analgézii. Tento způsob znecitlivění se používá i při bezbolestných porodech. Podá se nižší koncentrace anestetika, takže se vyřadí bolest, ale zůstává zachována motorika-rodička může chodit, cítí kontrakce, může tlačit.
Lokální anestezie: je místní znecitlivění, jakási podskupina regionální anestezie. Obvykle na ni není potřebný anesteziolog. Znecitlivění lze dosáhnout s pomocí injekcí (opich) místa, kde se bude dělat zákrok, např. při trhání zubů) nebo anestetických krémů (při vyjímání mateřského znaménka), gelů (močová trubice před katetrizací), sprejů (v oblasti krku před bronchoskopií).

Rizika anestezie
Velmi časté a časté komplikace (1pacient ze 100): zvracení, závratě, neostré vidění, bolest hlavy, problémy s vyprazdňováním, pooperační bolest. Bezprostředně po operaci a
probuzení je možná zmatenost, ale stav se rychle upraví. Na průběh operace si pacient pravděpodobně nebude pamatovat, což zajistí podané léky.
Méně časté komplikace: lehká infekce dýchacích cest, bolesti svalů, pocit ztíženého dýchání, poškození zubů nebo zhoršení onemocnění, na které se pacient předtím léčil.
Vzácné a velmi vzácné komplikace: zánět spojivek a poškození rohovky, infarkt srdečního svalu, mozková mrtvice, vážná alergická reakce, poškození periferních nervů nebo smrt.

Co (ne) dělat před zákrokem
Den před zákrokem přijímejte ve zvýšené míře tekutiny, nepijte však alkohol a nekuřte. Nekonzumujte těžko stravitelnou stravu, jídla, které způsobují zvýšenou plynatost a pálení žáhy. 6 hodin před operací už nejezte a nepijte. Pouze na doporučení anesteziologa můžete ráno před zákrokem s hltem vody přijmout léky, které užíváte, plus lék na uklidnění. Vyndejte  si zubní protézu, oční čočky, odstraňte paruku, šperky a piercing, odlakujte nehty na rukou, důkladně se oholte.
Oznamte personálu, jak jste snášeli anestezii během předchozích operací a zda se v souvislosti s ní v minulosti vyskytly problémy.

Maligní hypertermie-postrach anesteziologů
Maligní hypertermie (MH) patří mezi velmi obávané, život pacienta bezprostředně ohrožující komplikace celkové anestezie. Doslovný překlad by mohl znít "zlá horečka". Označuje hlavní příznaky tohoto onemocnění, to znamená rychlý vzestup teploty a její špatné zvládání dostupnými lékařskými prostředky. Ještě koncem 70. let končilo 70 % takových případů na operačním sále smrtelně. Jde, o poměrně vzácnou, dědičně podmíněnou dispozici (jedna z 10-, 15 tisíc osob) a pacient, který je jejím nositelem, nemá v běžném životě žádné problémy. MH se projeví ve chvíli, kdy přijde do kontaktu s látkami, které se běžně používají v úvodě i v době vedení celkové anestézie (narkózy). Pod vlivem těchto látek dojde k poruše regulace látkové výměny vápníku ve svalových buňkách, svaly se v křeči stáhnou, následně teplota stoupne až na 42 stupňů Celsia, dojde k poruše činnosti srdce, změnám krevního tlaku, a pokud se nepodá specifický lék, může pacient zemřít. Maligní hypertermii je lépe předcházet, proto se rodiny, kde měl někdo projevy MH, přísně sledují. Ve Fakultní nemocnici sv. Anny v Brně existuje dokonce Národní centrum pro diagnostiku maligní hypertermie .