Vulgární chování může signalizovat upřímného člověka, ale nic se nemá přehánět

Používáte vulgární výrazy? Nebo vás zarazí, když slyšíte vulgarismy všude kolem vás? Ať chceme nebo ne, vulgarismy do současného životního stylu prostě patří. Ale co vypovídají o svých "vypustitelých", to se dokonce stalo i předmětem mezinárodního experimentu.

Vulgární chování může signalizovat upřímného člověka, ale nic se nemá přehánět

Používáte nadávky? 

Podle odborníků je to znak toho, že patříte k upřímnější části populace. Pokud použijete vulgární slovo v ne právě nejvhodnější situaci, můžete se bránit tím, že jste jen upřímní. Odborníci na psychologii a komunikaci totiž nedávným výzkumem dokázali, že lidé, kteří mají sklony používat hrubé výrazy, jsou upřímnější než ti, kteří je nepoužívají.

Experiment odhalil zajímavé skutečnosti

Experiment byl součástí studie, jejíž výsledky publikoval mezinárodní tým odborníků v Nizozemsku. Tento desetičlenný tým nejdříve zkoumal chování 276 účastníků z různých věkových skupin. Každý respondent zároveň vyplnil speciální dotazník, ve kterém uvedl nejčastěji používané nadávky a odhadl přibližnou frekvenci jejich používání. Následně se experti ponořili do podrobného studia osobnostních profilů účastníků, přičemž na konci tohoto procesu bylo jejich řazení podle jakéhosi žebříčku pravděpodobností. Ten vyjadřoval pravděpodobnost, že dotyčný bude lhát. Při porovnávání obou částí experimentu si tým výzkumníků všiml zajímavého jevu: Ti, kteří vykázali vyšší míru upřímnosti (nižší pravděpodobnost lži) uvedli vyšší množství nadávek a také vyšší frekvenci jejich užívání. Drtivá většina respondentů si také vzpomněla, že nadávky používá nejčastěji v souvislosti s negativními emocemi - například hněvem.

Co z experimentu vyplývá

Vyplývá z toho jediné - vulgárnost nemusí být automaticky znakem neslušnosti či nevychovanosti. Prostě někdy je třeba dát průchod emocem a nedusit to v sobě. Stále však platí, že nadávky nepatří do každé situace a společnosti. Navíc by se měly používat velmi obezřetně a s určitou dávkou empatie.

Autor: Lenka Kostková