Vztah s rodiči ovlivňuje emoční inteligenci dětí
Inteligence je často skloňované slovo. Rádi si zjišťujeme své IQ pomocí nejrůznějších testů. Ale jak je to s naším EQ, tedy emocionální inteligencí? I ta je velice důležitá pro šťastný, úspěšný a spokojený život. Její základ se tvoří již v útlém dětství a má na ni velký právě přístup našich nejbližších.
Co je to vlastně emoční inteligence?
Existuje mnoho jednoduchých i složitějších definic, ovšem zcela nejvýstižněji můžeme EQ charakterizovat jako naši schopnost poznat vlastní pocity a i emoce druhých, umět se v nich orientovat a v neposlední řadě je využít nejen při myšlení, ale i řízení. Kromě vyjadřování a chápání svých pocitů a empatie k druhým můžeme pod emocionální vlastnosti zařadit i sebevědomí, nezávislost, přizpůsobivost, vytrvalost, přátelskost, úctu a také schopnost postavit se správně k řešení konfliktů a problémů, kterými jsme denně konfrontováni. Emoční inteligence je součástí obecné inteligence, podílejí se na ní i jiné rozumové schopnosti, jako například vnímání, pozornost, paměť, schopnost kombinovat, myšlení, informace z různých vědních oblastí apod.
Na EQ má vliv už náš vztah s rodiči
Emoční inteligence člověka se začíná formovat v nejútlejším věku a probíhá v podstatě stále během našeho života. Už vícekrát jsme zmiňovali, že je jedním z kritérií přežití spokojeného i úspěšného života. Logicky se naskýtá otázka, co je pro EQ rozhodující a jak na ní zapracovat? Začátek by byl ideální, narodit se rodičům, kteří jsou hodní a laskaví. Naše první zkušenost, která nás významně v životě ovlivňuje, je vztah mezi matkou (nebo opatrovníkem), otcem a dítětem. Emoční inteligenci můžeme rozvíjet prostřednictvím učení se z kontaktů s jinými lidmi. Každý zážitek, rozhovor, ba i konflikt, nám může pomoci se posouvat dál.
Co dělat, když v dětství nebylo všechno ideální?
Vidíte ve své emoční inteligenci mezery? Nic není ztraceno! Nikdy není pozdě naučit se umění mít rád semi sebe a dobře vycházet s ostatními lidmi. Možná máte pocit, že vaše nespokojenost či neúspěch v práci pramení z nedostatečné motivace, neschopnosti vést tým, či zachovat si v těžkých chvílích chladnou hlavu a nepropadnout panice. I když jste tyto dovednosti nedostali do vínku, můžete se mnohé naučit. Už samotná motivace a chuť porozumět světu jiných, nás může posouvat dopředu. Dá se říci, že rozvíjením vnímavosti, senzitivity, empatie a schopnosti regulovat své chování, přispívá k našemu fungování ve vnějším světě. Jedna z cest rozvoje je i psychoterapie, která tyto schopnosti pozitivně ovlivňuje.
