Mezi naprosto nejzávažnější a nejvíce obávaná rizika spojená se zadní rýmou u kojenců patří bezpochyby dechová nedostatečnost, která může v nejhorších případech progredovat až do stavu akutního dušení ohrožujícího život dítěte. Tato alarmující situace vzniká především v důsledku masivního ucpání nosních cest hustým hlenem a současného výrazného otoku sliznic hrtanu, kam zadní rýma - což je vlastně označení pro hustý hlen stékající po zadní stěně nosohltanu - ve velkém množství stéká směrem dolů do dýchacích cest. Tento neustále stékající hlen intenzivně dráždí citlivé sliznice hrtanu, což vede k jejich výraznému zánětu a následně k nebezpečnému otoku, jenž může velmi významně zúžit průsvit dýchacích cest. Kromě hrtanu bývají tímto patologickým procesem podrážděny a zánětem postiženy také průdušky dítěte, vedlejší nosní dutiny, jejichž odvodnění je během rýmy zablokováno, a velmi často také ušní struktury miminka, konkrétně střední ucho, které je s nosohltanem spojeno Eustachovou trubicí umožňující šíření infekce.
V případě, že péče o miminko trpící zadní rýmou není poskytována v dostatečné míře, není prováděna správnými postupy nebo je dokonce zcela zanedbána, existuje velmi vysoké riziko vzniku celé řady závažných komplikací, které mohou zdravotní stav dítěte dramaticky zhoršit a prodloužit dobu nemoci na několik týdnů. Mezi nejčastější a zároveň medicínsky nejvýznamnější komplikace patří zánět středního ucha, v lékařské terminologii označovaný jako otitis media, který je pro kojence mimořádně bolestivý a může vést až k prasknutí ušního bubínku s následným vytékáním hnisu z ucha. Další velmi častou komplikací je zánět průdušek neboli bronchitida, kdy infekce sestupuje hlouběji do dýchacího ústrojí a způsobuje záchvaty dráždivého kašle, případně dýchací obtíže. V nejzávažnějších případech může dojít dokonce k rozvoji zápalu plic, tedy pneumonie, která u kojenců představuje potenciálně život ohrožující stav vyžadující intenzivní lékařskou péči a často i hospitalizaci. Samozřejmě nelze opomenout ani zmínit laryngitidu, tedy zánět hrtanu, který je mezi rodiči kojenců obzvláště obávaný kvůli schopnosti způsobit velmi rychle vznikající a masivní otok hlasivek a okolních struktur, což může vést k téměř úplnému uzavření dýchacích cest.
Naprostým základem správné péče o kojence se zadní rýmou a zároveň nejúčinnějším způsobem, jak předcházet výše popsaným závažným komplikacím, je systematické a pravidelné ředění hustého hlenu pomocí vhodného nosního spreja obsahujícího mořskou vodu a následné důkladné odsávání tohoto zředěného, tedy tekutějšího a snadněji odstranitelného hlenu pomocí speciální dětské nosní odsávačky určené pro kojence. Tento postup odsávání hlenu z nosních cest není jednorázovou záležitostí, ale musí být prováděn opakovaně několikrát během dne i v noci, aby dýchací cesty miminka zůstávaly co nejvolnější, nejméně ucpané a umožňovaly dítěti relativně snadné dýchání. Volné nosní cesty jsou pro kojence naprosto klíčové nejen pro samotné dýchání, ale také proto, že dítě s ucpaným nosem není schopno efektivně sát mateřské mléko z prsu ani přijímat náhradní mléčnou výživu z lahvičky, což může vést k dehydrataci a podvýživě. Stejně tak ucpané dýchací cesty velmi negativně ovlivňují kvalitu spánku miminka, které se kvůli dýchacím potížím neustále budí a není schopno důkladně odpočívat, což zpomaluje proces uzdravování. Právě toto časté a pečlivé odsávání hlenu z nosních cest účinně brání jeho hromadění a usazování v hlubších partiích dýchacích cest, kde by vytvářel ideální prostředí pro bakteriální superinfekci vedoucí k výše zmíněným závažným zánětům. Obzvláště důležité je předcházet rozvoji laryngitidy, která je prorodiče oprávněně velkým strašákem, neboť způsobuje tak významný otok hrtanu, že dítě se může začít dusit a vyžadovat okamžitou lékařskou pomoc. Mezi velmi účinné a přitom šetrné pomocníky při čištění nosních cest a uvolňování hustého hlenu u nejmenších dětí patří přírodní nosní spreje vyrobené z mořské vody, jako je například přípravek Stérimar Baby Nosní hygiena, který je speciálně formulován pro použití u kojenců a lze jej bezpečně aplikovat dětem již od prvních dnů života.
Kromě mechanického odstraňování hlenu z nosních cest dítěte je pro úspěšnou léčbu zadní rýmy a zmírnění příznaků mimořádně důležité také zajistit optimální vlhkost vzduchu ve všech místnostech, kde nemocné dítě pobývá, spí nebo tráví svůj čas. Suchý vzduch, který je typický zejména v topné sezimě, když jsou v domácnostech v provozu radiátory nebo jiné topné systémy, působí na sliznice dýchacích cest velmi nepříznivě a způsobuje jejich vysychání, zatvrdnutí hlenu a další podráždění. Již tak zánětem a infekcí podrážděné sliznice nejen nosních cest, ale také ústní dutiny, hltanu a hrtanu miminka trpícího zadní rýmou jsou na nedostatek vlhkosti ve vzduchu mimořádně citlivé a suché prostředí jejich stav výrazně zhoršuje. Vysušené sliznice jsou bolestivější, hůře se hojí, ztrácejí své ochranné vlastnosti a vytváří ideální podmínky pro další bakteriální infekce. Proto je nezbytné používat kvalitní zvlhčovač vzduchu, který by měl udržovat relativní vlhkost v místnosti ideálně mezi 50 až 60 procenty, případně vyvěšovat v pokoji mokré ručníky nebo používat jiné metody zvyšování vlhkosti vzduchu.
Dalším naprosto zásadním krokem v péči o kojence se zadní rýmou je snaha o maximální možné zvýšení příjmu tekutin, tedy zlepšení pitného režimu dítěte, což pomáhá ředit hlen zevnitř organismu a usnadňuje jeho vykašlávání a odstranění. Rodičům je třeba nabízet nemocnému miminku podstatně častěji kojení než obvykle, pokud je dítě kojené, neboť mateřské mléko je ideální tekutinou pro hydrataci a zároveň obsahuje protilátky podporující imunitní systém. V případě, že je dítě kojeno, lze mu také kromě mateřského mléka nabízet vhodné dětské čaje, například jemný fenyklový čaj, který navíc pomáhá při nadýmání a trávicích potížích, nebo heřmánkový čaj známý svými protizánětlivými a uklidňujícími účinky. Tyto tekutiny lze podávat z lahvičky vybavené savičkou vhodnou pro kojence, nebo v případě, že dítě není schopno efektivně sát kvůli ucpanému nosu, lze tekutiny opatrně podávat po malých lžičkách přímo do ústní dutiny miminka. Je důležité být trpělivý a nabízet tekutiny opakovaně i v malých množstvích, neboť každákapka navíc pomáhá organismu bojovat s infekcí a udržovat sliznice vlhké.
Rodiče pečující o kojence se zadní rýmou musí být připraveni na to, že tato nemoc způsobuje největší problémy a nejvíce trápí jak dítě, tak pečující osoby právě v nočních hodinách, kdy je dítě v leže a gravitace napomáhá stékání hlenu do hrtanu ještě více než během dne. V noci hlen ve zvýšené míře dráždí sliznice dýchacích cest a nutí dítě do častých, sometimes velmi intenzivních záchvatů kašle, které mohou být natolik silné a vytrvalé, že je velmi obtížné je zklidnit a ztišit, což vede k vyčerpání jak miminka, tak rodičů. V těchto případech, a vždy po předchozí důkladné konzultaci a konzultaci s dětským lékařem či pediatrem, je možné a často i doporučováno podat i velmi malým dětem na noc vhodný lék, který pomůže zmírnit otok sliznic dýchacích cest a potlačit dráždivý kašel, což umožní dítěti i rodičům alespoň nějaký odpočinek. Mezi léky, které pediatři pro tento účel u kojenců nejčastěji doporučují, patří Fenistil v kapkové formě, což je antihistaminikum snižující alergickou složku zánětu a otok sliznic, nebo Sinecod kapky, což je antitusikum specificky určené k tlumení velmi dráždivého, suchého kašle, který miminko vyčerpává. Je naprosto zásadní zdůraznit, že oba tyto léčivé přípravky je u nejmenších dětí, tedy kojenců, možné podávat výhradně po předchozí konzultaci s lékařem, který určí správné dávkování přizpůsobené věku a hmotnosti dítěte a posoudí, zda je jejich podání v konkrétním případě vhodné a bezpečné.
I přes pečlivou, intenzivní a správně prováděnou domácí péči může nastat situace, kdy se zdravotní stav kojence se zadní rýmou začne zhoršovat, což je signál, že domácí péče již není dostačující a je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Mezi alarmující příznaky, které vyžadují okamžitou návštěvu lékaře nebo pediatrické pohotovosti, patří zejména vzestup tělesné teploty nad 38 stupňů Celsia, což u kojence naznačuje závažnější bakteriální infekci vyžadující antibiotickou léčbu. Stejně naléhavá je situace, kdy je patrné, že dítě se při dýchání nadechuje se stále větší námahou, dýchá zrychleně, používá při dýchání pomocné dýchací svaly, vtahuje mezižeberní prostory nebo projevuje jiné známky dechové tísně. Velmi varovným příznakem je také situace, kdy se při kašli nebo nadechování objevuje charakteristický sípavý, hvízdavý nebo kokrhavý zvuk, který může naznačovat významné zúžení dýchacích cest v oblasti hrtanu nebo průdušek. V těchto případech je naprosto nezbytné vzít dítě co nejrychleji k dětskému lékaři nebo přímo do nemocnice, neboť každá minuta může být rozhodující. Lékařská pomoc je samozřejmě nutná také vždy v situacích, kdy existuje podezření na komplikaci v podobě zánětu středního ucha, což se projevuje tím, že dítě neztišitelně a nepřetržitě pláče dlouhodobě bez zjevné příčiny, často si sahá ručkami na ušní boltce nebo za uši, opakovaně kroutí hlavičkou ze strany na stranu, jako by se snažilo zbavit nepříjemných pocitů, nebo v nejzávažnějších případech z ušního kanálu začne vytékat nažloutlý nebo nazelenalý hnis, což jednoznačně svědčí o perforaci ušního bubínku.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Vyléčíme.cz používá cookies. Více informací zde.