Co dělat, aby tragédie nerozbila rodinu?
Co dělat, když umře dítě? Když zemře dítě, není útěcha pro rodiče. Alespoň v prvních týdnech po neštěstí. Ale i když to zní surově, se smutkem a bolestí se musí vypořádat. Aby netrpělo další dítě, aby se nerozpadla celá rodina.
Ztráta se léčí smutkem, proto se mu není třeba bránit. Pokud od něj člověk utíká, smutek v něm zůstane. Období nejintenzivnější bolesti ze ztráty dítěte trvá přibližně 6 až 8 týdnů. Přechází od popření úmrtí přes zlost, hněv, depresi až nakonec přijetí ztráty. To celé trvá zhruba rok. V tomto období, ale i později, se pocit nesnesitelné prázdnoty, zoufalství, strachu, hněvu, viny či sebelítosti může vracet. Postupně však bude většina těchto projevů odeznívat, stanou se méně intenzivní a tísnivé. Podobně tak i tělesné projevy šoku a ztráty - jako vyčerpanost, svalová slabost, nebo naopak napětí či nadměrná aktivita, problémy se srdcem, dýcháním, se spánkem.
V případě, že by se zhoršovaly, je třeba vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra.
Tragédií, která se stala je ohrožen i partnerský vztah rodičů. Mohou se navzájem obviňovat za smrt dítěte, vyčíst jeden druhému, že správně a dostatečně netruchlí nebo že truchlí příliš. Zejména pokud již před úmrtím dítěte ve vztahu byly problémy, je velká pravděpodobnost, že se ještě více prohloubí.
Předejít konfliktům a ochlazení vztahů se dá komunikací s partnerem. Je třeba zjistit, co prožívá ten druhý, co mu pomáhá, jak se vypořádává se vzniklou situací. Každý truchlí jedinečným způsobem, neexistuje "správný" způsob. Nejčastější problémy mezi partnery vznikají, když mají rozdílnou potřebu mluvit o neštěstí. Zatímco jednomu vyhovuje o tom povídat, jiný se tomu vyhýbá. Tehdy je vhodné dohodnout se na kompromisu, občas se přizpůsobit potřebám partnera, ale naplňovat i své potřeby.
Popovídat si můžete i s přáteli, známými nebo odborníkem, pokud partner zrovna nemá náladu. V případě, že máte dojem, že váš partner už truchlí nepřiměřeně dlouho a že to ohrožuje jeho zdraví, můžete vyhledat odborníka a poradit se. Také v případě přetrvávajících vztahových problémů je možné vyhledat pomoc manželské poradny.
Samozřejmě, ne všechny partnerské vztahy procházejí krizí po ztrátě dítěte. Někteří rodiče uvádějí, že jim tato těžká životní událost přinesla do vztahu více porozumění, komunikace, ohleduplnosti a že je to semklo.
Pokud jsou v rodině další děti, určitě je nelze vynechat z truchlení ve víře, že je to ochrání před bolestí. Budou se cítit vzdálené a opuštěné. I na nich doléhá ztráta sourozence, proto je lepší sdílet bolest spolu. Nelžete dítěti, když se vás bude ptát na sourozence a snažte se mu, přiměřeně k věku vysvětlit, že sourozenec se již nevrátí. Někteří rodiče ukrývají smutek a slzy před dětmi a ty proto často nerozumí, co se vlastně děje. Snažte se odpovědět na otázky dítěte, ale nevnucujte toto téma - dítě se ptá na informace, kterým nerozumí, často je zvědavé, ale přesto, že vám jeho otázky mohou způsobovat bolest, je důležité, abyste mu vysvětlili, co se stalo a proč se tak cítíte. Pocit viny - zvláště starší děti mohou prožívat pocit viny za smrt sourozence, může se jim zdát, že se mu dostatečně nevěnovaly během života, že mu velmi ubližovaly a neprojevily mu dostatečnou lásku. Na tyto pocity dítěte je třeba citlivě reagovat a ujistit ho, že nenese vinu za smrt sourozence, ale
také, že není ani příčinou vašeho smutku a bolesti. Respektujte smutek dítěte - nejen vám chybí vaše dítě, ale i jeho sourozencům a proto mají právo být smutní, zmateni, nenaladění. Připravte se na větší nemocnost dítěte. Některé děti na nově vzniklou situaci reagují psychosomaticky, jakoby "utíkaly" do nemoci, protože jinak neumí projevit své emoce. Projevy jsou různé. např. pocity nevolnosti, průjmy, alergické projevy, zhoršení stavu u chronicky nemocných dětí, snížení imunity, častější respirační choroby. Věnujte dostatečnou pozornost zdravotnímu stavu dítěte a zkuste mu umožnit, aby své emoce dostatečně projevilo.
Dotek a objetí často řeknou víc než slova. Je třeba, aby vaše dítě nadále cítilo, že ho máte stejně rádi jako předtím, navzdory vašemu smutku. Snažte se zachovat některé rituály rodiny (společné procházky, jídlo, čtení pohádek před spaním ...).
Pokud nezvládáte péči o své děti, poproste blízké osoby z okolí, aby vám pomohly. Prarodiče, sourozenci, příbuzní, kamarádi by vám mohli pomoci s běžnými domácími pracemi, mohou občas vzít děti na procházku, na výlet, vyzvednout je ze školky, školy a nechat vás chvíli samotné doma.