Co dělat, když vás napadne pes?

I pes, který štěká, kouše. Nebezpečné pokousání psem má největší podíl na všech úrazech způsobených člověku zvířetem. Téměř 40% žáků uvedlo, že je už někdy pokousal pes.

I přátelský pes může kousnout, pokud mu ublížíte, dráždíte ho, nebo je bez kontroly konfrontován se situací, která spouští jeho přirozené sociální chování. Často se přitom jednalo o vlastního nebo známého psa. Čtvrtina ze zraněných potřebovala lékařské ošetření.

Pro dítě mohou být následky pokousání malým psem srovnatelné s pokousáním dospělého člověka velkým psem.

Pokousání může vést k nebezpečným infekcím, jako je vzteklina nebo tetanus, k deformacím pohybového aparátu, k závažným kosmetickým defektům, poškození vnitřních orgánů, až k smrti. Často může dojít k vykrvácení, zejména při poranění velkých cév na krku. Většina případných infekcí je polymikrobiálního charakteru. Jde o stafylokoky, streptokoky, případně korynebakterie. Hlavním patogenem, který bývá izolován z ran při kousnutí, je Pastereulla multocida. Způsobuje často přidruženou infekci. Klinicky se projevuje rychlým rozvojem zánětu, otokem a bolestí, může vést k vzniku hnisavých ložisek, septické artritidy, zánětu kostí, mozkových blan, srdce, plic. To, zda k infekci dojde, závisí na místě poranění, imunitě organismu, věku a přítomnosti dalších onemocnění. Významně také závisí na rychlosti lékařského zásahu.

Pokousané bývají nejčastěji děti nebo staří lidé. Starší děti mívají zraněné zejména ruce – hrozí jim zánět šlach a kloubů. Na druhém místě jsou poranění hlavy a krku, za nimi následují poranění trupu. U dětí do 4 let představují poranění hlavy a krku až dvě třetiny všech úrazů vzniklých kousnutím psem. Nebezpečné napadení končící smrtí převažují právě u malých dětí, které umírají zejména na poranění hlavy a krku vykrvácením z hlavních tepen.


Jak postupovat při poranění psem:
Ihned zajistěte poraněnému první pomoc, ránu třeba ošetřit desinfekčními prostředky. Účinné je také vymytí rány běžnou mýdlovou vodou.
Podle závažnosti poranění a výsledků veterinárního vyšetření třeba co nejdříve zajistit odborné lékařské ošetření.
Každé i minimální poranění člověka psem (škrábnutí zuby) je nutné považovat za velmi nebezpečné, pokud má pes vzteklinu.
Vždy je nutné pátrat po původu psa, zjistit chovatele, majitele, zapsat si jeho jméno, adresu, telefon. Chovatel (majitel) je povinen zajistit vyšetření psa veterinárním lékařem. Další vyšetření psa je nutné po pěti dnech.

Přenos vztekliny na člověka:
pokousáním, poškrábáním, kontaminací poraněné kůže slinami nemocného zvířete. Inkubační doba závisí na rozsahu a lokalizaci – 5 dní až 12 měsíců, nejčastěji
2 až 8 týdnů.

Chování psa, které vede k pokousání:
Dominantní:
Pes soutěží o nadřazené postavení, projevuje se to například bráněním si věcí, potravy, hračky. Je nezbytné, aby pes vnímal vlastního člověka, jako nadřízeného vůdce. Pokud tomu tak není, zvyšuje se riziko sociální motivované agrese.
Obranné:
Pes se snaží bránit si teritorium před cizími psy, či lidmi. Pes pociťuje bolest, strach nebo je nemocný. Poměrně časté je pokousání ze strachu.

Nenechte se zmýlit příslovím "Pes, který štěká, nekouše!" I přátelský pes může kousnout, pokud mu ublížíte, dráždíte ho, nebo je bez kontroly konfrontován se situací, která spouští jeho přirozené sociální chování. Někteří psi před kousnutím vůbec nezaštěkají. Pes, který štěká ze strachu, může také ze strachu kousnout.

Pes, který brání své teritorium, štěká i kouše.
Štěkot, kterým pes vyzývá ke hře a štěkot, kterým pes zintenzivňuje hrozbu, se polohou hlasu odlišuje. Každý druh štěkotu vyjadřuje jiné emocionální rozpoložení psa. V rizikové situaci je důležité rozpoznat signály, které pes vysílá.

Co dělat při ohrožení psem:
 1. Snažte se zachovat klid.
 2. Zvažte vaši situaci a pokuste se z reakce postoje psa nalézt řešení.
 3. Vyvarujte se rychlého a náhlého pohybu. Jakýkoliv prudký pohyb může nastartovat útok psa. Stůjte klidně a nechte ruce při těle. Nesnažte se před psem zachránit útěkem!
 4. Nedívejte se upřeně, strnule psu do očí. Psi zaměřují svou kořist pohledem a přímý pohled může iniciovat útok psa.
 5. Navzdory vašemu strachu snažte se na psa mluvit klidným hlasem. Důležitá je intonace hlasu, ne obsah slov. Dívejte se na psa bokem, jakoby mimochodem a sledujte jeho reakce.
 6. Pokuste se pomalu pozvolna od psa ustupovat, nepřestávejte mluvit konejšivým hlasem (např. "dobrý pes"). Pokud přijde k vám, nechte se očichat. Nechte psa odejít. Vyčkejte a pomalu, pozpátku se od psa vzdalujte.
 7. Pokud se vám nepodaří útok psa odvrátit, pokuste se podle vašich schopností a možností jeho útoku čelit.
 8. Uvědomte si, že ve skutečnosti jen velmi málo psů je cvičeno na boj s člověkem. Většina jsou psi mezi "útokem a útěkem".
 9. Když se nedokážete psu postavit, snažte se k němu natočit bokem a zády. Přikrčte
 se a ohněte záda. Ruce přitiskněte k tělu, schovejte je do klína. Čelní útok je pro psa snazší, neboť při něm může napadnout končetiny, krk, bradu, ramena.   Naopak odvrácená pozice (schoulené tělo) snižuje intenzitu útoku psa a závažnost poranění.
 10. Pokud na vás pes zaútočí a srazí vás k zemi, stočte se do klubíčka, chraňte si rameny hlavu, lokty směřují ke kolenům, sepnuté dlaně chrání temeno hlavy, zápěstí chrání uši. Nehýbejte se, zůstaňte v klidu. Vyčkejte  až pes odejde. Nepodceňujte vzdálenost mezi vámi a psem, než se rozhodnete vstát. Při vstávání sledujte reakce psa, pokud je stále na dohled a má o vás zájem, raději se vstáváním počkejte.

Ještě předtím však zkuste tuto taktiku:
 1. Rozhodným, pevným hlasem se snažte psa poslat pryč, kupříkladu "Jdi domů! Jdi pryč! "
 2. Pokud pes setrvává ve vaší blízkosti a nejeví známky odchodu, stupňujte svou hrozbu hlasitějším, hlubším zvoláním.
 3. Koukněte se psovi přímo do očí a vykročte proti němu. Některé psy vaše rozhodnost od útoku odradí.
 4. Pokud pes neuteče a bude se snažit vás obíhat, točte se k němu čelem.
 5. Pomalu se od psa zpátečkou vzdalujte.


Děti a psi.
Nikdy nenechávejte dítě se psem o samotě a nedovolte mu hrát si se psem hry, které ve zvířeti vyvolávají agresivitu.
Pes, u kterého se již někdy projevilo agresivní chování vůči člověku, není vhodný do rodiny.
Citlivě zvažte, zda vaše dítě neprojevuje nezvladatelným strach, obavu či respekt ze psů a pokud ano, psa si pořiďte později.
Buďte obezřetní zejména v situacích, které psovi signalizují jeho nadřazenost (pokud si úspěšně ubrání místo, jídlo, hračku).
Pokud přestáváte chování psa zvládat a kontrolovat, vyhledejte odbornou pomoc u profesionálních cvičitelů.
Bez souhlasu majitele, bez přítomnosti dospělého, není vhodné, aby dítě hladilo cizího psa (před projevem jakékoliv náklonnosti dítěte k psovi by měl mít pes možnost dítě očichat).
Pokud vidíme náznaky nevole psa vůči dítěti, je nutné kontakt ihned přerušit.
Dítě by nemělo před neznámým psem utíkat, křičet.
Pes by neměl být vyrušen dítětem při spánku, krmení, nebo při péči o štěňátka.
Pokud je dítě ohroženo cizím psem, nemělo by se mu dívat upřeně do očí, přímý pohled může vyprovokovat útok. Pokud je to jen trochu možné, dítě by mělo zůstat klidné a vyčkat, dokud se pes sám nevzdálí. Až když je pes dostatečně daleko, dítě by mělo pomalu couvat, v žádném případě by nemělo utíkat. Pokud pes srazí dítě na zem, mělo by se stočit do klubíčka a chránit si rukama hlavu. Je třeba, aby byl pes od dítěte co nejdříve odlákán dospělým člověkem.