Jak se léčí stařecká deprese?

Jaký je lék na stařeckou depresi? Upadnout do deprese ve třiceti nebo v sedmdesátce je velký rozdíl. U starých lidí častokrát rodina vůbec přehlédne, jaké trápení blízký prožívá. Pokud se na ni pacient neléčí, nemoc urychlí jeho smrt.

Za hubnutím a únavou starých lidí může být deprese. Příznaky deprese jsou ve starším věku spíše fyzické nebo psychické. Nespavost, hubnutí, pomalá řeč, či nezájem o svůj zevnějšek - i to mohou být varovné signály. Staré dámy, které trpí "utajenou" depresí, bývají nervózní, věčně si stěžují na zdravotní problémy a bolesti.

Deprese není ani ve stáří normální

Zkušenosti s ní má však každý pátý starý člověk. Ale jen tři procenta se na ni léčí u odborníka. Její zákeřnost spočívá v tom, že obírá člověka o radost ze života a schopnost fungovat, bere mu klid a zbytečně brzy ho vhání do rukou smrti. Typickým příkladem jsou staří lidé, kteří se nedokáží vyrovnat se ztrátou partnera. Mnozí umírají s krátkým časovým odstupem. Nejedí, neužívají léky, pouze leží v posteli bez zájmu o sebe a okolní svět - "pospíchají" za svou polovičkou. Přitom mají kolem sebe milující děti a vnoučata, kterým by toho ještě mohli hodně předat.

Důvodem může být i ztráta zraku, či sluchu

Staří lidé se musí vyrovnávat s těžkostmi, které přicházejí spolu se stářím. Zhoršování zdravotního stavu, ztráta sluchu, slábnoucí zrak, tělesné postižení. Spouštěčem deprese bývá i přestěhování se do domova důchodců.

Zoufalé babičce může výrazně pomoci zájem rodiny. Pokud už starý člověk nedokáže číst knihy, mohou mu je děti pouštět ze zvukové nahrávky. Nebo ho vzít na koncert oblíbené hudby.

V každém případě je však potřebná odborná pomoc psychiatra.

Tělesné příznaky deprese

Zpomalené nebo naopak nepřirozeně rychlé pohyby, obtížné usínání, buzení se uprostřed noci, změny v chuti do jídla, hubnutí, únava, úbytek energie, posedlost vlastním zdravím, utkvělá představa, že člověk má smrtelnou nemoc, těžké soustředění, myšlení a rozhodování se, zpomalená řeč a reakce, monotónní hlas, zácpa, neobvykle rychlý tep, myšlenky na smrt

Co říkat a co ne člověku s depresí

Rozhodně se ho nesnažte uklidnit tvrzením, že na světě je mnoho jiných lidí, co jsou na tom ještě hůře. Nepomohou ani napomenutí, aby se nemocný přestal litovat. "Vím přesně, jak se cítíš," také není podporou na místě. Nenabízejte mu ani heřmánkový čaj.

To, co nemocný potřebuje, je podpora blízkých. Pocit, že jim na něm ještě záleží.

Zkuste své smutné babičce říci:

 - Jsem tu s tebou

 - Jsi pro mě důležitá

 - Pojď, obejmu tě

 - Ne, nejsi bláznivá

 - Je mi líto, že se tak trápíš, ale nic si nevyčítej, neubližuješ mi, umím se o sebe postarat

 - Miluji tě

 - Neopustím tě

A POTOM TO I  DODRŽTE!!!!!