Myslíte, že je nutné tolik solit?

Sůl nad zlato, ale ne nad zdraví.


Nadměrné množství soli obsahují zejména polotovary. Odborníci varují spotřebitele před příliš slanými potravinami. Více soli, než by si člověk myslel, obsahuje dokonce i čokoláda.
Se slanými jídly je problém ve fast-foodech i polotovarech.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je maximální denní dávka soli šest gramů. Tělo však potřebuje denně přijmout jen dva až čtyři gramy, ale podle některých zdrojů je to jen 1,4 gramu. Ve svém průzkumu se zaměřili na potraviny, které jsou běžně dostupné na trhu a podle množství soli je označili červenými, žlutými a zelenými body. Sůl se skrývá v potravinách často ve velmi vysokých množstvích, které někdy ani nevyčteme z etikety. Nejhůře dopadla v testu hotová jídla a polotovary, vysoké množství soli však obsahoval i chléb a pečivo, sýry a hořčice. Relativně vysoký podíl soli se nachází i v potravinách, u kterých by to člověk neočekával, jako čokoládově-karamelové tyčinky s oříšky a některé druhy čokolády. Obzvláště mnoho soli obsahují sáčkové polévky či mražená pizza.
V tomto případě jde až o celodenní doporučenou dávku soli, kterou lidé často i několikrát překročí.

Konzumace příliš slaných potravin poškozuje zdraví, je významným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění a vede k hypertenzi.

Ve Velké Británii vypočítali, že pokud klesne v populaci příjem soli o jeden gram, zachrání se v zemi každý rok sedm tisíc životů díky snížení krevního tlaku a jeho následných komplikacím.


Nadměrné solení není nad zlato. Ve třináctém století bylo toto " bílé zlato " takovou vzácností, že se používalo doslova jako platidlo. Je fakt, že bez soli by člověk zemřel. Zvýšený příjem soli souvisí i s obezitou. Slané jídlo vyvolává žízeň a pitný režim je dobrá věc, jen kdyby šlo o vodu a ne o slazené kolové nápoje.
V dnešní době nám však hrozí smrt spíše pro nadměrný příjem tohoto Maruščina daru. Ten vede k nárůstu krevního tlaku a s ním souvisí srdečně-cévní, ledvinové problémy i obezita. Dali jste si k snídani párky s chlebem a hořčicí? Překročili jste doporučenou maximální denní dávku soli o 25 procent!


Současný člověk přijímá 10-15 gramů soli denně, dnešní polotovary jí obsahují požehnaně a přesto si často lidé jídlo ještě na talíři přisolí.
Vztah mezi příjmem sodíku a výškou krevního tlaku je úměrný.
Snížený příjem soli prokazatelně snižuje riziko cévní mozkové příhody a srdečního selhání. Brzdí nárůst krevního tlaku s věkem. Pokles krevního tlaku jen o několik milimetrů rtuťového sloupce vyvolá ve velké populaci lidí dalekosáhlé změny v srdečně – cévní nemocnosti i úmrtnosti.


Sůl a sodík. Který vraždí?
Sůl neboli chlorid sodný, který si přidáváme do jídla, tvoří jen pětinu našeho celkového příjmu soli. Další pětinu tvoří sodík, který se přirozeně vyskytuje v nesprávných potravinách - v ovocí, zelenině, mase, rybách, obilninách a luštěninách. Více než polovinu sodíku však získáme z průmyslově zpracovaných poživatin.  Jeden gram
sodíku se nachází v 2, 5 gramu soli. Pokud tedy etiketa na výrobku uvádí obsah soli (NaCl), obsah sodíku vypočítáme vydělením 2,5. Rozhodující je právě obsah sodíku, ten způsobuje zvyšování krevního tlaku.


Sůl má pro lidi velký význam, společně s chlebem je symbolem naší pohostinnosti. Známou pohádku Sůl nad zlato i v čase disneyovek snad znají všechny děti. A protože kuchyňská sůl se jodiduje, díky ní se podařilo vymýtit i zvětšení  štítné žlázy, které v minulosti v hornatých oblastech s nedostatkem jódu ve vodě a půdě vedlo až ke kreténismu.  Méně lidí možná ví, že sůl má podle odborníků obecně nepříznivý účinek na kardiovaskulární zdraví, a to i u lidí, kteří mají normální krevní tlak. Podle studií z posledních let jsou však mimořádně citliví na sůl pacienti s metabolickým syndromem (poruchy související s obezitou).


Omezení příjmu soli na národní úrovni by obecně mohlo být nejméně nákladným způsobem prevence srdečně-cévních onemocnění. Například ve Finsku za posledních 30 roků klesl příjem soli o více než 30 procent a zároveň v populaci do 65 roků poklesla úmrtnost na cévní příhody a koronární choroby o více než 75%. Přitom se spotřeba alkoholu a cigaret zvýšila a stoupla i obezita. Vysvětlení spočívá především ve snížení průměrného krevního tlaku o 10mmHg.


Pro koho jsou náhražky soli?
Zvýšený příjem soli souvisí i s obezitou. Slané jídlo vyvolává žízeň a pitný režim je dobrá věc, kdyby šlo vodu a ne oslazené kolové nápoje. Právě jim se připisuje prudký nárůst zejména dětské obezity. Zvýšený příjem soli v dětství je spojen se zvýšeným výskytem hypertenze v dospělosti. Mnozí si myslí, že ze zdravotního hlediska jim pomůže, pokud normální stolní sůl nahradí mořskou. Rozdíl v jejich složení je minimální, jakákoliv mořská sůl obsahuje alespoň 98% NaCl. Navíc i kamenná sůl, která se těží v solných dolech, byla kdysi součástí moří a oceánů.
V lékárnách nebo specializovaných obchodech je k dostání tzv. dietní sůl, resp. sůl s nízkým obsahem sodíku. Nachází se v ní stejný díl sodíku a draslíku (NaCl a KCl). Její chuť je stejná jako u běžné soli. Je určena pro kardiaky a hypertoniky, lidi trpící otoky, solné náhražky by však neměli používat diabetici nebo pacienti s chorobami ledvin. Ti totiž často zadržují draslík a musí si dávat pozor na to, aby jeho hladina v krvi příliš nestoupla.


Suché masné výrobky  jsou nejslanější.
Uzákonit povinné označování množství soli na etiketách potravin, stanovit cílové hodnoty pro jednotlivé druhy, snížit obsah soli v potravinářských  produktech - to je úloha státu. V Irsku jsou jasně označené potraviny s nízkým obsahem soli, Finsko má zas povinné varování na potravinách, které "solný limit "překročily. V Nizozemsku mají "semaforové označení" potravin -zelená znamená nízký a červená vysoký obsah soli.


Co může udělat pro sebe běžný člověk? Vyhýbat se časté konzumaci slaných potravin. I bez označení na obalu je známo, že nejvyšší obsah soli je v suchých masných výrobcích, v uzeném mase. Známé salámy (Vysočina, Poličan a další) mají až 66% denní dávky soli v 100gramech. Ze sýrů obsahuje hodně soli niva, feta, gouda, hermelín, eidam. I některé minerálky mají vysoký obsah sodíku, jedním dechem je však třeba dodat, že v minerálních vodách je mnohem nižší obsah sodíku než v šunce-a tu lidé konzumují bez obav. Zelenina je ideální v přírodním stavu, konzervováním a nakládáním se v ní obsah soli zvyšuje. Doporučuje se jídlo během vaření nesolit, ale dosolovat  až na talíři. Nedělat to ale automaticky, ještě před jeho ochutnáním a také ne hned po první lžíci. Dětem do jednoho roku se jídlo nesmí solit vůbec!
Kojenci nejsou schopni dostatečně vylučovat sodík. Namísto kuchyňské soli lze jako dochucovadla používat bylinky: oregano, majoránka, koriandr, tymián, kardamon, bazalku, kmín či muškátový oříšek. Podle jednoho čtenáře existuje poměrně jednoduchý trik, jak oklamat chuťové buňky: Netřeba prý osolit celé jídlo, stačí si dát pár zrníček soli na jazyk a začít jíst. Slaná chuť bude mnohem intenzívnější  a při opakování tohoto úkonu spotřeba soli nižší. Solení je šetrnější i tehdy, když solíme "špetkou soli" mezi prsty jako naši předkové. Samozřejmě, z hygienických důvodů je něco takového v restauracích nepřípustné. Vnímání slané chuti se dá snadno naučit i odnaučit. Při přípravě jídel je třeba snižovat příjem soli postupně. Předejdeme tak různým zdravotním komplikacím.


Co je člověku dražší? Sůl? Zlato? Nebo zdraví?