Znáte a používáte mezizubní kartáčky?

Klíčem k zdravým zubům jsou mezizubní kartáčky.

Zubní kartáček by se měl měnit jednou za tři měsíce. Snadněji si to zapamatujeme podle hesla: Každé roční období - nový kartáček. Výjimkou jsou infekční onemocnění - každé  překonané vyžaduje nový kartáček.

Chybu dělá většina z nás v tom, že čistíme jen to, co vidíme. Přestože jich je na trhu více druhů (měkké, tvrdé či středně tvrdé), nejúčinněji odstraní povlak z povrchu zubů měkký a hustý kartáček. Jeho hlavička by měla být krátká - neměla by přesáhnout dva zuby. Další výhoda měkkého kartáčku je, že nepoškodí dásně ani zuby. Nevýhodou tvrdého či středně tvrdého kartáčku je, že pokud si s ním čistíme zuby pravidelně, výsledkem mohou být obnažené a citlivé krčky.

Správně si vyčistit zuby je hotová věda. Kartáček vypadá jako primitivní "nástroj", no zacházet s ním správně vůbec není jednoduché. Neumí to kdokoliv, resp. mnozí z nás máme špatnou osvědčenou techniku a po letech se o tom stydíme mluvit nebo si to přiznat. Pravdou každopádně zůstává, že až 80 % zubních kazů v dospělém chrupu se tvoří v mezizubních prostorách. Chybu dělá většina z nás v tom, že čistíme jen to, co vidíme.

V dnešní době jsou již mezizubní kartáčky různých velikostí naprostou samozřejmostí. Považují se dokonce za "klíč k úspěchu".

Zuby se správně čistí podle Bassové techniky. Kartáček se přiloží na rozhraní zubu a dásně. Čistit by se mělo malými kroužky - tím se naruší a odstraní plak a také se namasírují dásně. Nejméně vhodná metoda čištění zubů je horizontální. V takovém případě zůstanou mezizubní prostory nevyčištěné, a pokud je navíc kartáček tvrdý, tímto stylem může poškodit i sklovinu. Zuby by se navíc neměly čistit krátce a povrchně. Takové čištění má jen estetický efekt.

Dentální hygienistky radí čistit si zuby minimálně minutu.

Ani naši dávní předkové nepodceňovali čištění chrupu. Staří Arabové si zuby čistili žvýkáním aromatických rostlin a dřívek. Za celkem prvním nástrojem, který by se už dal, ačkoliv s výhradami, nazvat kartáčkem, stojí jistý Číňan, který ho vyrobil v 15. století. A kartáček, který se už podobá dnešnímu, pochází z 18. století z Anglie. Jeho štětiny však byly ze zvířat.