Černý kašel - jeho příznaky a léčba

Černý kašel (pertusis) je výlučně lidské onemocnění, které způsobuje bakterie Bordetella pertussis. V minulosti se v evropských zemích díky pravidelnému očkování jeho výskyt výrazně snížil, avšak dnes se toto onemocnění hlásí opět a jeho výskyt se zvyšuje. Je to i tím, že očkování i samotné překonání onemocnění proti černému kašli nezajišťují celoživotní ochranu. Mezi nemocnými se objevují proto zejména adolescenti a dospělí, přestože byli v minulosti očkování.

Mnohé evropské země již více let upozorňují na rostoucí trend výskytu pertusi i výskytu úmrtí na něj.

Jaké jsou příznaky nemoci?

Černý kašel se přenáší kapénkovou infekcí, je vysoce nakažlivý a inkubační doba je 6 až 20 dní. Bakterie B. pertusi infikuje sliznice dýchacích cest a způsobuje jejich zánět, což vede k nadměrnému vylučování hlenu. Dýchací trubice se stávají nadměrně citlivé, zduřelé, stěžuje se výrazně dýchání. Zpočátku má nakažený dojem, že má rýmu s plným nosem, horečkou a pokašlávání. Po pěti až osmi dnech horečky ustupují, ale změní se charakter kašle. Nastupuje dráždivý, křečovitý kašel, který se opakuje v záchvatech, nejčastěji v noci. Člověk se mezi kašláním nestíhá ani nadechnout, což zase vyvolává další křečovité stahy na plicích z nedostatku kyslíku. Typický je pak prudký nádech, který je pisklavý, připomínající hlas kohouta. Záchvat končí vykašláváním hlenu nebo zvracením. Záchvatů může být v nejhorším stádiu i několik desítek, což znemožňuje spánek a člověk se postupně stává celkově vyčerpán. Toto stádium trvá dva týdny až měsíc, potom kašel ustupuje. Černý kašel vede k oslabení organismu a může otevřít cestu i dalším infekcím, zejména těžkému zápalu plic, což může mít až smrtelné následky.

Dá se černý kašel léčit?

Černý kašel není snadná nemoc. Infekce B. pertusi se léčí antibiotiky. Problémem je, že nástup onemocnění se podobá běžnému respiračnímu onemocnění, a tak se černý kašel diagnostikuje až v plně rozvinutém stadiu, kdy nemocný již rozšířil onemocnění na své nejbližší okolí. Pokud onemocní nejmenší ještě neočkované děti, tak má onemocnění vždy těžký průběh s následnou hospitalizací na jednotce intenzivní péče.

I po překonání nemoci se mohou dlouhodobě opakovat záchvaty kašle a problémy s dýcháním, organismus hůře snáší i běžné rýmy a infekce dýchacích cest. Člověk má oslabený imunitní systém a jen pomalu se vrací do normálu.

Kdo je nejvíce ohrožen?

I přes očkování starší populace není dostatečně chráněna. Imunita po očkování i po překonání přirozené infekce není celoživotní. A proto právě dochází ke zvýšenému výskytu pertusis u dospívajících a dospělých. U těchto věkových skupin probíhá onemocnění netypicky, často není vůbec rozpoznáno nebo se neprovádí dostatečná diagnostika. Adolescenti a dospělí tak šíří onemocnění na své okolí. Nejzranitelnější skupinou populace jsou však děti do 5 měsíců, které ještě nejsou očkované pro věk nebo jsou očkovány pouze první dávkou vakcíny, která ještě účinnou ochranu nepředstavuje.

Povinné a doporučené očkování

Nejlepší prevencí před onemocněním je očkování. Momentálně se děti očkují proti pertusi v prvním roce života 3 dávkami, s přeočkováním v 6. roce života. V současnosti se očkuje acelulární vakcínou, která je šetrnější než původně používaná celo buněčná.

Posledním doporučením v evropských zemích i v USA je zařazení dalšího přeočkování (tzv. booster) proti pertusi u dospívajících a dospělých. Vedl k tomu právě zvýšený výskyt onemocnění v těchto věkových skupinách a v současnosti již některé vyspělé státy zavádějí přeočkování u adolescentů (Rakousko, Finsko, Itálie, Německo).

Připravované imunologické přehledy určí, ve kterém věku bude nutné podat posilovací dávku u adolescentů, avšak podle zkušeností ze zemí, kde se takto už rozhodli se, jako optimální věk jeví 13. rok života, kdy se podává i vakcína proti tetanu, záškrtu a dětské obrně. U dospělých osob se může očkovat proti pertusi každých 15 let spolu s očkováním proti záškrtu a tetanu.

O možnosti očkování proti pertusi se můžete informovat u lékaře.