Tuberkulóza - její druhy, léčba a prevence
Tuberkulóza je chronickou infekční chorobou, která u člověka probíhá ve dvou fázích.
Z hlediska vzniku rozlišujeme
Primární tuberkulózu: To jsou všechny chorobné projevy v rámci prvotní infekce způsobené bakteriemi tuberkulózy.
Sekundární tuberkulóza: Vzniká u dětí, které již byly infikovány a v minulosti prodělaly primární tuberkulózu. K recidivě onemocnění může dojít po zhojení primární infekce na základě infekce z vnějšího prostředí nebo reaktivací v samotném organismu. Nebo se může jednat o superinfekci, pokud se primární tuberkulóza ještě nezacelila. Je charakterizována orgánovou tuberkulózou.
Tuberkulóza je rozšířena na celém světě a její význam v současnosti opět roste i v průmyslových státech kvůli viru HIV, narkomanii a přistěhovalectví. Na celém světě umírají ročně na následky tuberkulózy 3 miliony lidí. Nejohroženější jsou lidé z nízkých sociálních poměrů, s oslabeným imunitním systémem a nedostatečnou výživou. Jsou to zejména děti z romských komunit, u dospělých hlavně bezdomovci. V posledních letech zaznamenává národní registr TBC nárůst výskytu u nové rizikové skupiny, kterou jsou migranti.
Původce onemocnění
Ve většině případů je původcem onemocnění bakterie Mycobacterium tuberculosis, vzácně (0,1% všech infekcí tuberkulózy) i Mycobacterium bovis, která je na člověka přenášena hlavně skotem (infekce mlékem). Obě bakterie jsou nepohyblivé, acidorezistentní tyčinkovité bakterie.
Při neporušeném imunitním systému onemocní tuberkulózou jen cca. 3% infikovaných, u pacientů s oslabeným imunitním systémem (pacienti s AIDS a imunosuprimovaní pacienti, alkoholici a závislí) se počet drasticky zvyšuje.
Infekce
Pokud se bakterie dostávají z organismu nemocného člověka ven, hovoří se o "otevřené (rozpadové) tuberkulóze". Vylučování nastává podle lokalizace vykašlávaným hlenem - sputem (tuberkulóza plic - 80%), zřídka infikovaná močí (tuberkulóza močových cest, ledvin), hnisem (tuberkulóza kůže, otevřená tuberkulóza kostí a kloubů) nebo stolicí (tuberkulóza střev).
Infekce nastává většinou kontaktem s nemocnými, kteří trpí rozpadovou formou TBC, a sice převážně prostřednictvím kapénkové infekce, tzn. při mluvení, kýchání nebo kašlání.
Lidé s aktivní tuberkulózou musí být včas zaregistrováni a izolováni, aby se zabránilo rozšíření. Období mezi vniknutím mykobakterií do organismu a důkazem primární TBC rentgenovým vyšetřením se označuje jako morfologická doba a trvá 1 až 3 týdny.
Klinický obraz
Primární plicní tuberkulóza se vyskytuje nejčastěji v dětském věku a v současnosti probíhá poměrně často bez klinických příznaků. Mohou se objevit necharakteristické příznaky, subfebrility, někdy horečky, suchý dráždivý kašel, únava, malátnost a nechutenství.
Postprimární TBC je nejčastější v pubertě a klinický obraz se liší podle průběhu a charakteru postižení.
Terapie
Každá diagnostikovaná aktivní tuberkulóza se musí léčit. Aby se zabránilo vývoji rezistence bakterie proti účinné látce, bojuje se proti samému původci tuberkulózy kombinací základních a doplňujících antituberkulotických léčiv.
Úvodní fáze terapie se provádí zásadně v nemocnici nebo specializovaném ústavu po dobu průměrně 8 týdnů. Po této fázi následuje fáze pokračovací, která se provádí ambulantně a v nekomplikovaných případech trvá 12 týdnů až 6 měsíců. Pacienti se po vyléčení dlouhodobě sledují a kontrolují, obvykle po dobu 3 let. Kontrolují se i děti pocházející z rodin s nízkou kulturní a zdravotní úrovní, rodiny alkoholiků a rodiny s HIV pozitivními rodiči, jakož i děti s hyperreakcí na tuberkulinovou zkoušku.
Jak bylo zmiňované, může předčasné přerušení léčby vést ke vzniku rezistence původce na antituberkulotiky. Při opětovném propuknutí nemoci nejsou použité léky již účinné. To platí i pro osoby, které byly potom touto osobou infikované.
Ke komplexní léčbě patří i léčba příznaků. Mohou se podávat antitusika, čili léky, které potlačují dráždění ke kašli. Platí zákaz pití alkoholu a kouření, a kvůli posílení organismu se léčí i doprovodná onemocnění, která jej oslabují.
Prevence
Je zaměřena v první řadě na zvýšení odolnosti dětského organismu BCG vakcinací a na aktivní vyhledávání a odstraňování zdrojů infekce. Základním opatřením je vakcinace. Provádí se u všech zdravých novorozenců s hmotností nad 2500g od 4. dne do 6. týdne života. Tímto očkováním se však infekci bakteriemi tuberkulózy nedá vyhnout, lze jen podmínit tvorbu speciálních obranných buněk. Tím klesá riziko vzniku těžkého onemocnění, resp. míra komplikací. Kontrola výsledků očkování se provádí za 3 až 4 měsíce zkoumáním místa vpichu. Revakcinace - přeočkování - se provádí na základě kožního tuberkulinového testu a podle potřeby se dítě přeočkuje po dovršení 12. let (do r. 2002) nebo od r. 2002 po dovršení 10. roku života. Revakcinovat se mohou i mladiství s negativním kontrolním kožním testem při nástupu do zaměstnání s vysokým rizikem nákazy, nebo pokud cestují do zemí s vysokým výskytem tuberkulózy.
Situace se v posledních letech v evropských zemích mění a většiny z nich upouští od desetiletí zaběhlého systému očkování, protože studie dokazují, že rizika spojená s očkováním převyšují benefity očkování. Nemocnost na tuberkulózu má i v ČR dlouhodobě klesající trend. Dalším preventivním opatřením je chemoprofylaxe, která spočívá v podávání antituberkulotik po dobu několika měsíců dětem, které byly v kontaktu s aktivní tuberkulózou a také dětem, u nichž byla zjištěna hyperreakce kožních testů i přesto, že nebyly v přímém styku s aktivní tuberkulózou. Chemoprofylaxe se zvažuje i při některých terapiích, např. při léčbě kortikoidy, imunosupresivy nebo cytostatiky.
Před každou revakcinací se musí provést tuberkulinový test. Při tuberkulinaci testu se do kůže v malém množství dostane složka usmrcené bakterie, tuberkulin. Pak se odečítá kožní reakce - velikost zarudnutí a hlavně zduření, na základě čehož se určuje, zda organismus má vytvořené protilátky proti tuberkulóze nebo ne, čili zda je nutné přeočkování. Tímto se zabraňuje reaktivizaci ložiska vakcínou u již infikovaných osob. Pokud se v průběhu následujících 24-72 hodin ukáže otok se zarudnutím a zduřením s průměrem do 6 mm, je test negativní, reakce 6 až 10 mm je pravděpodobně reakcí na provedené ochranné očkování BCG. Zduření nad 10 mm poukazuje pravděpodobně na infekci bakteriemi tuberkulózy. Podezření na infekci existuje i při pozitivním kontrolním vyšetření předtím negativní testované neočkované osoby a při každém pozitivním výsledku testu neočkovaných dítěte mladšího než 5 let.
Autor: Lenka Kostková