Ženy se dokáží soustředit na více věcí, muži jen na jednu!
Víte jaký je rozdíl, když doma pracuje muž a když žena? Jak je možné, že žena zvládne více věcí najednou a muž se umí soustředit jen na jednu? Jak vypadá domácnost, kterou "hlídá" muž?
Žena dokáže pracovat v několika na sebe nezávislých programech
A často ani tak nechce, než musí. To nevylučuje fakt, že občas zapne pračku bez prášku nebo uklidí do lednice s nákupem i peněženku. Takových výpadků ve funkcích mají dnešní počítačové programy prý habaděj. (Tak proč se děsit?) Jasně, oni se dají upgradovat, což je u žen trochu problém. I když, jak říkají muži, třeba by to ženám i prospělo. Prý ty nové verze jsou ještě lepší. Když však takto na něčem pracují, nejen že musí být hrobové ticho (bez ohledu na míru lásky, kterou k nim chováme), děti chodí s náplastmi v tvaru křížku na ústech, dorozumívají se s vámi pomocí znakové řeči a ještě je to špatně, protože jim právě spadl drobek na zem a bouchlo to jako atomová bomba (jak jinak si vysvětlit ty následky). Rodina je mrtvá, a ne vlivem výbuchu atomu, ale smrti, která srší z každého oka (i toho kuřího) vašeho muže. Mimochodem, to je ten lepší případ, když jste přítomna a zajišťujete dětem potřebný servis ( jídlo, pití i ochranu před vlastním, v této chvíli krkavčím otcem). Když jsou však děti ponechány napospas pracujícímu otci, to byste se divili, jak může také fungovat domácnost (raději nevědět!!). Děti jdou na dvou-až pětihodinový program (odvíjí se od času vašeho návratu), znamenající pro ně, že nebudou otce rušit v jakémkoli případě s výjimkou toho, když jim jde o život (o život samozřejmě nejde, pokud chce dítě pít, jíst, čůrat atd..). V reálu to pak znamená, že po vašem příchodu jste zahlcena všemi těmi potřebami vašich miláčků a tíšite "pořád nespokojenou" nejmladší (no, chtěla přebalit, to také není boj o život). A váš muž také není vůbec nadšený, nicméně vedle těch dětech nic nestihl udělat ....
Když jste "tvrdě" pohroužena do práce vy,
znamená to, že kromě práce, která nemá spojitost s vaší rodinou (bože, ten hřích!), stíháte pohlídat ty vaše drahoušky, kterým jen tak mimochodem musíte vymyslet nějakou, nejlépe zábavnou činnost. Většinou to znamená - čím více se při té činnosti umažeme, tím více se nám líbí - a tím horší budou následky (ach, ten věčný úklid). Ale pokud chceš opravdu pracovat, tak nám sebe přece musíš vykompenzovat, mami.
Naangažovat děti do činnosti
znamená to nejprve se zašpinit sebe sama, aby děti věděla, jak na to, mezi vlastní tvůrčí činností (trvající maximálně tak pět minut) strčit něco do hrnce (po tvůrčí činnosti děti vyhladoví, o vás se to říct ani tak nedá, což ostatně svědčí o tom, jak ta vaše práce vypadá), obsloužit všechny "stroje" (pračku, sušičku), které prý pracují samy a vám usnadňují práci (bohužel, někdo tam to prádlo dát opravdu musí), no a už zbývá jen občas dát pozor na dehydrataci té nejmenší, občas přiskočit s nějakou tou šťávičkou, na kterou již má nárok (mimochodem, nejlépe připravenou z domácích zdrojů, konečně, máte kuchyňského robota, který také pracuje sám), a nyní konečně můžete začít klidně pracovat.
Bohužel, právě jste zjistili, že než jste dokončili ten koloběh,
děti už se svou tvůrčí činností hodlají přestat a vy jste dnes opět jen měla záměr pracovat (právě tento pocit je již v zárodku potrestán, aby náhodou nenapadl další části vaší mozkové kůry a vy jste nechtěla pracovat například vícekrát do týdne). Upřímně? Po takových výstupech vás to už ani nenapadne. Půjdete kajícně napravit škody, které mezitím spáchali vaši drobečci, a se setřením pak si na tu budoucí jízdu na červenou pěkně počkáte (konečně, příští měsíc přijde také den D).
Žena se snaží stíhat všechno
- děti, domácnost, sem tam nějakou vlastní práci a přitom řeč vašeho těla musí mluvit muži jednoznačně: "Vnímám každé slovo tvého monologu, miláčku." A přesto to bude špatné, dokud ... nedáte všemu vašemu snažení jednu nutnost. Zatímco mluví muž, musíte dát najevo vážnost situace a přimět své tělo setrvat v klidné stabilní poloze (fakt, jedině tím dáte najevo v mužových očích vážnost celé situace) a s úžasem budete hltat každé jeho slovo, i kdyby to mělo stát životy vašich dětí (bože , ty víš, že to bych nemohla ...).
Co dodat?
Pokud pracuje muž, nedá se popřít, že dává prostor svým dětem cítit se alespoň chvíli "velkým" - soběstačným, odpovědným za své skutky, schopným postarat se o sebe i sourozence. Pod dohledem maminky, která dětem stále utírá pusu ubrouskem, se to jaksi nedá naučit. Díky otcům, kteří děti připravují na realitu života, mají dostatečné základy na to, aby vstup do reality zvládli.
