Život bez dětí

Dítě? Ne, a proč vlastně?! To jsou slova, která dříve byla doménou mužů, vyděšených z nočního pláče miminka. Dnes je jiná doba a tato slova stále častěji zaznívají i z úst žen.

Život bez dětí

Manželství odkládá na později
Jedním z důvodů je fakt, že partneři ještě nechtějí mít děti a kdyby se vzali, naplnění manželství (jak se tomu říká) by bylo očekávané. Jsou páry, které se dobrovolně rozhodnou pro život bez dětí. Jsou ženy, které se rozhodnou děti nemít. Jejich volba bývá mnohdy nepochopená okolím. Je opravdu mateřství tím jediným, co definuje ženu v životě?

Bezdětná manželství
Důvod? Neúspěšné pokusy umělého oplodnění. Po letech společného života se začal kolotoč vyšetření, léků, cyklů a neúspěšných umělých zásahů do její dělohy. Z mladých lidí se stali strhaní a frustrovaní - rodiče. Jejich touhu vystřídala únava. Když si řekli dost, přišla do jejich života úleva. Smířit se s faktem, že nebudou vychovávat vlastní děti chvíli trvalo a zvládli to i díky odborné pomoci. Ona a on žijí spokojený a plnohodnotný život. Nemají problém postarat se o cizí děti či pomoci pohlídat děti v rodině.

Nezdar při hledání vážného vztahu
Smíření s pozicí svobodné a bezdětné ženy. Je trochu podezřelé proč je žena ve středním věku bez závazků. Bezdětná a svobodná. Toto je status, který je akceptován maximálně v seznamovacím inzerátu. Pokud se žena rozhodne pro život bez dětí, je pod tlakem okolí a představy o ideálním naplnění ženské role. Musí čelit předsudkům a posuzování: sobecká kariéristka, která na své rozhodnutí jednou doplatí.

Názory odborníků se však různí.
Jsou teorie, podle nichž je mateřský pud sociální konstrukt a jeho obsah se v průběhu historie mění. Pokud se žena z jakýchkoliv důvodů nestane matkou, musí se vůči svému okolí psychicky obrnit.

Je žena bez závazků méněcenná?
Každý může mít život tak hodnotný, jak sám chce. Není na okolí, aby to posuzovalo. A měřit hodnotu člověka tím, kolik má dětí? Co když je opravdu mít nemůže, zvažuje adopci či pěstounskou péči, adopce (nebo také ne) a zároveň přispívá ze svého platu nějaké organizaci, která se stará o postižené, staré nebo jinak znevýhodněné lidi? Je hodnota takového člověka stále nižší než hodnota matky s dvěma dětmi? Dá se to vůbec srovnat? A čím se měří vlastně hodnota muže? Takové argumenty nejsou založeny na ničem jiném než na stereotypech a vůbec nezohledňují rozmanitost voleb a rozhodnutí, kterou život přináší. Tolerance rozhodnutí toho druhého by měla být základem v našem posuzování. Pokud se někdo rozhodne pro život bez dětí, je to jeho právo. Pokud se s tím, že vlastní děti mít nemůže musí smířit, netýrejme ho ještě zbytečnými otázkami. Život se dá naplnit a krásně prožít i tak. Neodsuzujme, je to hodně osobní a citlivé téma.