Život bez oddacího listu - výhody a nevýhody
Počet dětí, které se rodí do nemanželských rodin, stoupá. Ale není to tak, že se rodí děti matkám, které partner svedl a opustil. Děti se prostě rodí do harmonických rodin, který chybí pouze oddací list. Proč je tomu tak, jaké to má své klady i zápory, se vám pokusíme objasnit v našem článku.
Sňatek není bláznovství!
Bývalé Československo patřilo mezi země s nejvyšší sňatkovostí. Jen 3,7% žen a 5,4% mužů nikdy neřekli své "ano" před oddávajícím úředníkem, zatímco v okolních zemích zůstával trvale svobodných, minimálně dvojnásobek. Dokonce i v teritoriální a politicky blízkém NDR se již tehdy rodilo mimo manželství 20% dětí. Lidové písničky se nám sice snaží namluvit, že "Češi a Slováci - statní junáci", ale o jakési nadměrné potřebě vstupovat do manželství raději decentně mlčí. A když, tak si zlomyslně přihodí a ukazují na Martina, že ženu ještě nepotřeboval. Co nás tedy tehdy do manželského chomoutu tak hnalo? Kromě tlaku potencionálních babiček a kamarádek to byla určitě i naše nenasytnost. Ohleduplněji řečeno, spíše rozumová kalkulace. Nesezdaní měli nejen podstatně vyšší daně, ale mnohdy i horší pozici ve chvíli, kdy sháněli bydlení atp. Oproti tomu například právě v NDR byla pro neprovdané matky řada daňových a jiných výhod. Legislativní změny po roce 1989 v mnohém postavily sezdané i svobodné na jednu úroveň. Ne ve všem, ale v mnohém ano. V kombinaci s naší potřebou tak trochu kopírovat tzv.."západní model" se tedy nelze divit, že svatební síně zejí prázdnotou. Přesto je možné, že jde pouze o dočasný protipohyb kyvadla a že se všechno časem ustálí někde mezi předchozími a současnými zvyklostmi.
Papír na lásku a jiné mýty
Mezi poměrně častými důvody pro volbu nesezdaného soužití se již tradičně objevuje tvrzení, že "na lásku není zapotřebí zpravidla žádný papír". I když jde spíše o pseudodůvod, přesto v sobě ukrývá celkem racionální jádro. Láska si zpravidla bez těch papírů opravdu vystačí. Nepříliš spravedlivá je však druhá část obdobné argumentace - snaha doplnit, že "papír" sám může lásku ničit. Pokud máme toho druhého jistého, pokud máme "na něj papír" tak si vůči němu dovolíme podstatně více, než kdybychom na něj ten papír neměli. Ve skutečnosti mi to připadá dost smutné a pro vztah zničující, pokud by se naše partnerské chování mělo řídit existencí kousku papíru a drobnými změnami v občanském průkazu. Navíc je opravdu přinejmenším nerozumné se domnívat, že partnera s papírem máme už jednou provždy jistého. Rozsévačům podobných mýtů lze doporučit jako povinnou četbu rozvodové statistiky.
Výhody a "výhody"
Nesezdané soužití mají určitě ale několik nepopíratelných výhod a dalších "výhod". Za jedinou neoddiskutovatelnou přednost tohoto typu úpravy vzájemných vztahů lze považovat pouze časovou úsporu. Nikdo vás pak nebude nutit k návštěvě matriky - pro lenivce určitě vítáno. Je však přinejmenším sporné, zda právě oni jsou těmi nejvhodnějšími partnery. Těžko už však obstojí tvrzení o finanční úspoře. Pokud si nezvolíte zrovna svatbu na Karlštejně, obřad vás nemusí stát skoro nic. Ani hostina pro holubí nálety příbuzných a krajkové svatební šaty nejsou ničím, bez čeho byste se při troše statečnosti nemohli obejít. Poměrně často zdůrazňovanou předností je i lehčí rozchod. Pomineme skutečnost, že asi není šťastné myslet hned na začátku vztahu na případný konec, je tento argument dost na vodě. Při tzv.. "dohodnutém rozvodu" jde dnes totiž v podstatě také jen o nenáročný administrativní úkon. O roli "papíru" již řeč byla.
Rizika
To první nás může zaskočit již na samém počátku. Ještě před několika lety nebylo v podstatě o čem diskutovat. Jakmile se jakákoliv dvojice rozhodla pro společné soužití (nebo za ni tak trochu rozhodla příroda), nikomu nepřišla na mysl jiná možnost než náležitá svatba. Dnes do hry vstupuje někdy zlovolný démon volby. Pokud se oba zcela svobodně a z vlastní vůle rozhodnou pro život na hromádce, tak dobře! Horší je, když jeden z nich by preferoval spíše tradičnější model, ale druhý ne. Kdo by měl ustoupit? Ten chytřejší? To asi sotva. Spíše ustoupí ten slabší, citově závislejší. Jako vklad do budoucího soužití nic extra! Také faktická nenáročnost případného rozchodu se může z výhody snadno zvrtnout v pravý opak. Absence rozvodové bariéry, tedy úkonů, které jsou potřebné pro ukončení manželství absolvovat, vedou k až příliš unáhleným krokům. Často tak stačí drobná hádka ve spojitosti s horkou krví a neštěstí je hotové! Jeden z partnerů s velkým třeskem odkráčí a hrdost mu nedovolí, aby se vrátil. Pokud i ten druhý vlastní dostatečně tvrdou hlavu, je dost pravděpodobné, že se k sobě už nikdy nevrátí, i kdyby je to mělo oba do smrti mrzet. Přiměřená rozvodová bariéra dává alespoň časový prostor pro vyhasnutí špatných vášní.
Homosexualita buď pochválena!
Ne, nebojte se, určitě nebudeme vytvářet dojem, že byste si snad měli dobrovolně zvolit jinou sexuální orientaci. Ono to navíc, naštěstí, ani není věcí volby. Přesto bychom se však v daném kontextu možná měli nechat našimi homosexuálními spoluobčany alespoň v něčem inspirovat. Například v tom, jak dlouho a pracně a jakými argumenty se snažili naše zákonodárce získat pro myšlenku registrovaného partnerství. Opravdu si myslíte, že jim šlo jen o pouhý symbolický čin? Zčásti možná ano, ale o akt, který má i řadu dalších dopadů. Od práv na vzájemné zastupování, na informace o zdravotním stavu partnera, až po dopad do občanského zákoníku. Přejete si, abyste byli krácení ve svých dědických nárocích? Vyhovuje vám, že nemáte spolu užívací práva vůči bytu, ve kterém společně žijete? A že vás ten druhý může v podstatě kdykoliv vystěhovat na ulici? Je vám opravdu příjemné, že vaše příjmy jsou pouze vaše? Ale pak je třeba zmínit, že i ty partnerovy jsou pouze jeho! Stejně tak je samozřejmě vše jeho, co si koupí - auto, byt, nemovitost ... Víte, že na vás vydělá i státní pokladna? Už jen proto, že si nebudete moci uplatnit někdy výhodnější společné zdanění manželů. Pokud jste na většinu otázek odpověděli ano, tak si najděte nějakou hromádku a žijte na ní šťastně až do smrti (nebo do chvíle, než ten druhý beze slova vezme nohy na ramena) ...
