Život je škola

Proč je někdo takový a druhý zase jiný? Máme předem dáno, jací budeme, nebo se to teprve rozhodne? Můžeme vůbec ovlivnit, co se nám stane, s kým se potkáme a kdo nás někam posune? Co v sobě skrývá to tajemné slůvko “osud”? A jak je to s trestem?

To jací jsme si určujeme převážně sami
V životě se máme setkat s lidmi, kteří nám ukážou směr.vNo je v tom háček. Těch lidí lze setkat až když jsme na to připraveni. Potkali byste člověka, který by vám řekl cosi, příčící se vašemu přesvědčení. Můžete, ale i nemusíte to pochopit. Zde nezáleží, jestli jste na setkání vnitřně připraveni. Protože vždy jste. Jste připraveni na cokoliv, co vás potká. Protože jste si to vybrali. Znamená to, že pokud dostanete libovolnou chorobu, vždy máte dost sil právě v té době danou situaci řešit. Jste napojeni na nemoc a také na cestu jejího léčení. Malé děti vidí duchovní entity, bytosti, protože jsou čisté. Nejsou zakalené konzumem. Dospělý vidí jinak, než malé dítě. Starý člověk je dospělý a dítě v jednom. Ten už vidí a cítí téměř vše. Proto byly v přírodních národech od Indiánů, Keltů až po Slovany ctěni stařešinové. Hodně si vybíráme. Tedy své jméno, zemi narození, rodiče i lidi, které máme potkat. Protože každý má pro nás cosi připraveno a i my pro něj. Vždy potkáme, koho potkat máme.

Příbuznost duší
To jací jsme, je výsledkem našich minulých životů. Náš budoucí život si tvoříme přítomným okamžikem a našimi myšlenkami, skutky. Hodně máme skryté v našem jménu, hlavně v příjmení. Například písmena Y, P, G hovoří o karmickém zatížení. Tyto písmena v numerologii spadají pod číslo 7. To je karmické a například i součet čísel vytvářejících sedmičku je na tom stejně. Například 34. to je také 7. Pokud je rodina karmicky zatížená a převládá tam problém ve vztazích z minulých inkarnací a pokolení, často se do tohoto prostoru vtělí starší duše. Může to být příbuzná duší v rodině, ale tato si prošla silnějším očistcem a více se na ni nabalilo situací. Více si uvědomuje. Duše si během inkarnací často mění úlohy. V jednom životě je otec a ve druhém syn. Nebo matka, dcera. Příbuzné duše se inkarnují do stejné země a většinou jsou blízko od sebe. Například dvacet duší žije často spolu vedle sebe i několik životů a jejich úlohy se mění. Každá si řeší své vlastní situace s ovlivňováním jiných duší. Podle toho, co duši chybí a co si vědomě sama zvolí, po smrti těla si odejde vyzkoušet například východní nauky do Indie, nebo materialismus v Americe, nebo africkou bídu. Často o tom rozhodují vládnoucí karmy. Duše pak sbírá zkušenosti, které se na ni nabalují a zůstávají v ní i po smrti těla. Pak takto obohacená o zážitky se může /ale také nemusí/ opět vtělit mezi příbuzné duše. Čím více si duše zkusí a čím více si uvědomuje, tím více zkušeností u ní narůstá a stává se zralejší. Takové duše jsou staré a více zkušenější, vyspělejší. Když se tato inkarnuje do karmicky zatížené rodiny, má za úkol danou situaci vyčistit. I za cenu otočením hodnot v rodině a vlastního způsobu života. Tomuto člověku se nejprve nebude věřit a může se jevit jako jiný. Tato jinakost je zkoušena samotou, nepochopením světa. V dětství byly takové děti centrem posměchu a šikany. Tato osobnost má později poukázat na skryté problémy v rodině a otočit všechno jinak. Potká lidi, kteří mu v tom pomohou i za cenu porušení rodinných vztahů. Vše je předem dohodnuto ještě před narozením.

Princip trestu
Čím je člověk více uvědomělejší a více si všímá svět kolem sebe, tím více je vystaven i trestem za nedodržení principu. Máte to jak ve škole, protože život je školou. Pokud učitel učí o úctě ke starším a přitom svých rodiče sám odstranil do domova důchodců, a pohrdá starší generací, jeho učení je falešné. Sám nedělá to, co učí. Učí to jen žáků kolem a on dělá jiné. Pokud žák koná stejně, tedy nectí starší, stihne ho menší trest, protože žák není učitelem. Bez učitele by nevěděl nic o projevu úcty ke starším. Zato učitel vědomě porušuje učební a morální osnovy. Proto tresty zasahují více vědomejší lidi jako méně vědomé. Rozdíl mezi vědomým a nevědomým člověkem? Když prší děkujeme za déšť, děkujeme za vlhko, které obdržela Matka Země a za mokrý, očistný vzduch. Cítíme kapky jako zvony. Nevědomý člověk mumlá a stěžuje si, že prší. Nevidí v dešti jiný smysl než zmoknutí. Jak se projevuje trest? Nějaký člověk stále pomlouvá. Je už tak zaplněný lživými energiemi, že ty si ho přitáhnou a udělají s ním co chtějí. Takový člověk sice není pánem jeho bytí, ale jde cestou jakoby v předklonu. Bolí ho sice kříže z té chůze, ale zvykl si. Zvykl si už tak moc, že ​​ho ani nenapadne možnost existence takové chodby, v níž by se nemusel krčit. Neví, že kolem jsou jiné, vyšší chodby. Tak si jde přikrčený i celý život a stěžuje si. Jde si víceméně plynule, no přikrčený. Pokud se rozhodnete vzít otěže vlastního života do vašich rukou, zjistíte, že jste byli tak často skrčení, až se Vám tělo odmítá narovnat. Ono by se také chtělo, ale není kam. Jste v nízké chodbě. Tak na sobě pracujete a najednou je možnost natáhnout se více. Ale tělo je ztuhlé. Je potřeba získat pružnost. Opět na tom pracujete. Těšíte se z vyrovnané chůze, ale najednou se spojíte s vašimi starými věcmi, které se dožadují, abyste byli přikrčení. Oddáte se jim a bum! Spadnete a možná si zlomíte nohu. Možná, protože úrazu vždy předcházejí varování. Pokud sejdete z cesty, přicházejí signály jako naražená hlava, malé ťuknutí s autem, spadnutí na chodníku, strach, zhoršená imunita. Pokud se ani tyto signály nerespektují, Vesmír zasáhne hůře. Nemoc, těžší autonehoda, okradení, vykloubený prst, či zlomená ruka. Paradoxně až tehdy si člověk uvědomí, že se něco děje. Velmi zřídka se však dopátráme k příčině. Mladé duše po příčině nepátrají. Vše dávají do rukou lékařům a Bohu. Stará duše pátrá vždy a ví, že život závisí jen na ní. Proč jste si zlomili nohu? Protože jste sice vzali otěže do vlastních rukou, ale dobře jste věděli, že pokud přivoláme staré, co vás chtělo vidět skrčené, bude to bolet. I když jste to sami nechtěli, vaše stará část ano. Věděli jste, že možná spadnout a o možném trestu za to. Přesto jste to udělali. Trest přišel. Méně vědomý člověk žije v trestu celý život a ani si to neuvědomuje. Vy zažijete tento trest najednou a o to větší. Hlásali jste, jak se trestu vyhnout a sami jste vaše učení porušili. Trest máte tedy větší. Je větší o vaše uvědomění, které jste zneužili proti vám. A když tedy proti vám, tak i proti celému světu. Všechno se vším souvisí.

Stará duše
Čím je duše starší, tím víc si uvědomujeme častou potíž i lehkosti bytí. Stará duše se hodně krát inkarnovala a zažila mnoho životů jako muž, žena. Má více vyzkoušených pocitů na sobě a lépe umí proniknout do jádra věcí. Tito lidé jsou jak jsem zmiňoval v dětství často nepochopení, stojí v centru nezájmu, protože jsou raději sami. Děti cítí rozdíl a začnou jedince šikanovat. Paradoxně to dělají ty děti, jejichž duše jsou o dost mladší. Cítí zvláštní čistotu a tajemně odlišnou hloubku šikanovaného.Takto ubližovanému dítěti se vrací i jeho karma. Dnes jsou to často indigové, křišťálové děti, nebo děti z waldorfské školy. Tyto děti jsou často hyperaktivní, velmi cílevědomé, tvrdohlavé, se zájmem o všechno. Hlavně přírodu, vědy, estetiku. Běžný člověk si takové věci neuvědomuje a nerozlišuje. Bolesti hlavy dává za vliv počasí, zlomenou nohu kluzkému zimnímu chodníku. Oddává život náhodám, hazarduje se svým zdravím, nevšímá si tak okolí, přírodu, sebe samého. Je nemocný, ale na druhý den opět do sebe cpe bagety s kolou. Pokud ho něco zabolí, dá si tabletku. O to více pouští k sobě jiné autority než filmové a bulvární hvězdy, uměliny, jedy. Věci jsou pro něj dílem náhody. Vědomější člověk si všechno zdůvodňuje, ví o vyšších silách na Zemi, ve Vesmíru i přírodě. Ví o svém poslání a často řeší mnoho věcí najednou. Pátrá po příčinách. Může si dokonce zvolit rychlejší řešení situací v jeho životě. Prostě o to požádá. Děje v jeho bytí se začnou zrychlovat a čistit. Najednou zjistí, že jeho přítel už není tím, čím byl a vztahy se podkopávají. Začne poznávat jiné lidi a mít zvláštní sny.Může cítit více přírodu kolem sebe, více svých průvodců a situaci v níž se nachází.Každý pocházíme z různých světů a rodů. Našimi domovy jsou vzdáleny světelné galaxie, hvězdy a planety. Planeta Země je pro každého Matkou. Zde se rodíme. Ale neumíráme. Odcházíme, měníme se a rodíme se zas. Ne každý se narodí opět na Zemi. Člověk, který si zde nesplnil své poslání, nebo si více zatížil karmu, se narodí na Zemi opět. Narodit se sem může i z jiných příčin, například pomoc blízkému, pomoc přírodě. Takto se sem rodí přírodní duše. Které by bez těla nemohli hodně vykonat. Takto mohou přírodě lépe pomoci než když jsou bez těla. Pokud bychom se ptali proč jsme takoví jací jsme, odpověď je složitá. Na první místo lte zařadit velikost uvědomění si vlastního bytí, minulé životy, kde a v jaké intenzitě byly prožité. Schopnost se učit, procítit pokoru., Dík, soucit, věk duše. Tato nauka je tak obrovská, že v tomto článku podáváme jen velmi sestříhaný a všeobecný obraz.

Život je škola
Duše uvědoměle vyvinutého, duchovně přemýšlivého člověka může mít i 6000 let. Duše jako forma energie se podobá větší spermii s velkou hlavou a dlouhým ocáskem. Jen JE. V tom je podobná Bohu. To jací jsme a jak vypadáme, působíme, chodíme, je součást a obraz, výsledek našich minulých životů. Pokud duše člověka, který i pět životů za sebou kouřil a pil, se rozhodne zbavit tohoto návyku, člověk to často cítí jako rozdělení cest. Má v sobě starý program na kouření, ale cítí jak je tažen jinam. Více prociťuje situace, které se mu otevřou, pokud s kouřením přestane. Podniká kúry, léčení, popřípadě se snaží odnaučit sám. Zde si uvědomí, že ne kouření má odstranit, ale příčinu. Zde je rozdíl mezi starou a mladou duší. Mladá duše sahá po tabletkách, žvýkačkách proti kouření a stará hledá příčinu v minulém životě a vlastním organismu, pojetí světa. Tedy podnět spouštějící kouření. Podle uvědomění a moudrosti duše tento člověk začíná hledat. Moudrost duše, ještě neznamená stejnou moudrost člověka! Od okamžiku, kdy vykročí na odlišnou cestu než je cesta konzumu a masy, otevírají se mu dveře. Dveře by se neotevřely, když hledat nezačne. Tedy Vesmír nám dá do vínku na prvním místě svobodnou volbu. Pak sílu a moudrost naší duše a prostředí, které jsme si na výuku zvolili. Protože život je i výuka. Pokud by daný jedinec zůstával v kouření i nadále a neuvědomoval si, že zlozvyk s něčím souvisí a bral situaci bez rozmyslu - dveře jsou zavřené. Zato se mu otevírají jiné dveře. Potká člověka, který mu nabídne drogy. I to jsou dveře a záleží od něj či vykročí. Tak se nám život klikatí a klikatí. Ztrácíme se ve vlastním labyrintu řízení. Proto je tak velmi potřebné uvědomit si hodnotu a příčinu našich životů. A bádat. Soustavně víceméně hloubat, vrtat se. Chvíli postát a vychutnávat si plody naší práce. A potom zase. Například jsme plní hněvu, zloby. Hodně z nás to přičítá stresu, dětem, rodičům, partnerovi, počasí, práci.I tam jsou jisté pravdy, ale ta největší je v nás. Zeptejte se, co vám daná situace může nabídnout. Jaké dveře vám může otevřít hněv? Je potřeba si danou situaci uvědomit a zeptat se.

-Co mi tato situace má říct?
-Co jsem provedl v posledních dnech, čím jsem se vychýlil ze směru?
-Čemu, komu jsem neodpustil?
-Skutečně jsem schopen a věřím si?
-Jsem spokojený sám se sebou a situacemi kolem?
-Jak mám rád svá játra a žlučník? Mám vůbec žlučník?

Paradoxně lidé řešící v minulých životech hodně hněvu v sobě již žlučník nemají
Tak silná přeexponovaná energie rozhodla o odstranění tohoto orgánu. Můžete se ptát, zda to je dobré. Ne. Každý orgán zde má své místo a tím, že o něj přijdeme, přicházíme o část sebe a cesty, kterou nám daný orgán měl otevřít. Účinky naší karmy zasahují nás samotné nebo celou generaci. Často to bývá, že se do karmicky zatížené rodiny vtělí duše, která si vědomě zvolila vyléčit karmu předků.Obvykle je k tomu i patřičně vybavená .. Buď pochází z přírodní říše, tedy je inkarnována přírodní bytost, nebo z říše zasvěcených. V minulosti často šaman, mág, bylinkářka, léčitel. Často to však bývá duše, která prošla několika světy a má tedy lidově řečeno prožitého z každého trošku. Tyto duše se už v minulých životech často setkávali s duchovními příčinami nemocí a často hodně pomohli i uškodili. Vůbec nevadí kdo kolik uškodil. Podstatné zde je uvědomění a schopnost hledat příčinu nejprve v sobě. Sama duše a člověk takovou karmu vyléčit nedokáže. Proto jí přicházejí na pomoc jiné entity a lidé.

Moudrost duše
Duše ví a zná, kde je problém. Je z minulých životů dobře poučená. Zasahuje i přesahuje ji i naše ego, tedy nižší Já. Duše je naším vyšším Já. Možná se ptáte, jak je možné, že duše všechno ví a člověk se pak často tak trápí? To mu nemůže dát duše vědět, aby mu pomohla? Duše je naše nejvnitřnější podstata. Otevře se a komunikuje s námi pořád, ale hlavně tehdy, když se s ní pracuje. Takže duše k nám stále mluví, ale my jí hlas přehlížíme. Slyšíme ji až po ztišení se, vyčištění a odpoutání od vnějších balastních systémů. I zde patří mezi nejzákladnější hodnoty právě Uvědomění a Láska. Uvědomění v tom smyslu, že víme a cítíme duši v sobě. A láska v pocitu, miluj sebe jako Boha. Tedy pokud milujeme sebe, pak milujeme i Boha, protože každý člověk má v sobě něco božské. Jako je duše, mající otevřít karmickou ránu vybavena? Především její věkem. Taková duše má starý, hluboký a pomalý hlas. Skutečně, duše mají hlas.Čím je starší, má hrubší tón. V dětství tento člověk žije v odloučení a raději volí samotu před společností. Tyto duše jsou často poznamenány i sami karmicky. Tedy i oni si přinesly s sebou jejich osobní karmu. Mají ale velkou sílu, protože duše bez síly nemůže otevřít karmickou ránu. V minulých životech byly často vůdci, bylinkářkami, mágy, soudci. Hned po narození člověka mu jsou přiděleni andělé. Každý člověk je má, ale ne každý stejně. Někdo jednoho, jiný stovky. Záleží od poslání. V průměru jich ale máme tak mnoho, kolik je potřeba. Navíc se naši ochránci a duchovní mistři u nás střídají. U starých duších často stojí i bytosti vlastní z její říše. Tedy pokud pochází z přírodní říše, jsou to přírodní bytosti-strážci. Ti léčí a pomáhají s uvědomováním situace. Pokud je člověk napojen na mimozemské světy, má volný vstup do jeho kosmické lodi a zajímá se o Vesmír, astronomii, noční oblohu. Cítí volání domova. Další výbava je v jeho datu narození. A ve znamení zvěrokruhu. To hovoří o mnohém. Pak je to jeho jméno a příjmení. Odtud se dá vyčíst karma člověka a jeho cesta. Pak je to vzezření a povaha. Záliby. To jak tráví volný čas. Uvědomělejší duše si nikdy nezvolí cestu konzumu a laciné zábavy. Proč? Protože ví, že na to sem nepřišla a že tím jen ztrácí čas. Je rozdíl zábava a zábava. Někdo má zábavu sedět v hospodě půl dne a opít se. Jiný se učí cizí jazyk, nebo si vyjde na koncert. Druhý zase do lesa, dovolenou či na nákup. Záleží, co nám zábava přináší a čím nás obohatí.Samozřejmě každý jsme jiný a máme právo trávit čas jak jen chceme. No ty rozdíly ve vnímání tady jsou. Pokud jedinec, který si zvolil rozvázat karmický uzel půjde správnou cestou, otevírají se mu dveře. Potká lidi, kteří mu pomohou. Poslouchá a vidí. Cítí a je si vědom. Vědom zázraku a síle života. Více si všímá. Poznává a vyhodnocuje. Tento člověk si uvědomuje následující a i jiné souvislosti. Uvádím pár znaků staré duše. Tyto znaky jsou obecné, ale platí pro každého, kdo je dokáže pochopit a procítit. Proto tyto podobnosti jsou a budou vždy jen sporadické a orientační, nakolik toto téma je obrovská.

Pár znaků staré duše
Uvědomění si ceny vlastního života a života jiných. Mám tu poslání.
Jsem, kdo jsem. Vím, proč jsem kdo jsem. Vím, proč jsem tady.
Pochopení a pracování s větou - Je jaký je.
Zájem o duchovní, historické, přírodní zákonitosti.
Úcta si Přírody a Matky Země.
Význam a hlubší procítění Lásky, Síly, Světla, Pokory a Díku.
Vnímání i temných částí celku. I příliš pozitivního myšlení škodí.
Vše na světě žije a má duši. Kámen, hora, květ, moucha.
Úcta a vnímání přírodních živlů a jejich projevech se v podobě božstev.
Daný člověk ví o síle myšlenky a snaží se co nejvíce přiblížit skutečnosti Boha.
Ví, že Bůh není křesťanství, ani jiné náboženství.
Ctí si své tělo a dává do něj i kvalitní potravu.
Nezajímá se o bulvár, na televizní vysílání dívá sporadicky nebo vůbec.
V životě ví, že má možnost volby. Tedy si vybírá.
Za své zdraví si nese odpovědnost sám, tedy věří hlavně sobě.
Je odpovědný za každé řízení a myšlenku ze své hlavy. Ví o její síle a účinku.
Váží si všhoe živého, je umělecká, často introvertní duše.
Neznečišťuje okolí a ani sebe chemickými léky. Koná vědomě.
Vidí lákadla a kyvadla společnosti. Reklama, konzum, obchodní řetězce, volby.
Nehodnotí to, co nezná.
Ptá se, když něco neví.
Žije vědomě s pocitem Díku a Pokory. Je si vědom, že vše je Dar.
Zná sílu modlitby, obřadů, šumění lesa a všech živlů.
Tráví svůj volný čas plodně. Ptá se - Co mi to a to dává?
Rád čte, vyrábí něco, hraje na hudební nástroj, věnuje se masážím, meditacím.
Rád se učí. Zná systém vtělování se na planetu a život po smrti.
Často od srdce děkuje a pokládá to za samozřejmost.
Od života nic nečeká. Ví, že život si tvoří sám jeho činy v hlavě, srdci.
Zajímá se o staré přírodní kultury, přírodní bytosti a energie kolem nás.
Vyhodnocuje si věci a ví, že nic se neděje náhodně.
Neuráží se. Nikoho nelituje. Radí, když je o to požádán. Nechává svobodu jiným.
Nevnucuje nikomu svůj názor.
Je si vědom duality světa, černá nemůže být bez bílé a naopak.
Vědomě pracuje na své a podle potřeby i na karmě jeho předků.
Z každé události se snaží a umí odvodit si souvislosti.
Ví, proč se mu děje to a to.
Cvičí jógu, šerm, východní nauky, tai-či, bojová umění.
Všímá si věci.
Ctí své rodiče i za cenu hádek a nedorozumění.
Ví, že vše, co k nám přichází nás má něco naučit.
Ví o jeho duchovních Mistrech a strážcích a každý den jim děkuje.
Cítí v sobě blízkost Boha, když se podívá co jen na strom.
Má v úctě svých předků, historii jeho národa. Nepodléhá cizím kulturám.
Snaží se nosit co nejpřírodnější oblečení.
Je často rebelům, stojí mimo radu a často nepochopen. Označen za divného.
Zná sílu materializovaných myšlenek.
Je si vědom přítomného okamžiku a ví, že je tu jen host.
Zná alespoň z části své minulé životy a nachází v nich luštění rébusů.
Je spontánní, přátelský, upřímný, hrdý a přísný. Často modré, zelené oči.
Ve jménu písmena G, Y, P. / karmická zátěž- popřípadě koruna mága /
Mateřská znaménka, zda bradavice- / poškození aury, životní dluhy ... /
Člověk si vybírá. Selektuje. Často nekonzumuje maso, zda je vegan, vitarián.
Stará se sám o své zdraví, zná léčivé rostliny a sám se i léčí.

Člověk se starou duší není ale žádný světec
Je jen více v obraze než jiní. Neponižuje ani nevyvyšuje se nad jiné. Jakkoliv překročí hranici, je potrestán víc než kdokoli jiný.Paradoxně tyto duše si nesou často krát větší karmu než jiní lidé. Ale disponují většími vědomostmi jak s ní pracovat. Proto jim příslušejí i větší odměny i větší tresty. Karma se tím více otevírá, čímž se ní více pracuje. To je jediná cesta. Neznáš řeku, dokud se v ní nevykoupeš. Dívat se už dávno nestačí ...Samozřejmě tyto znaky nejsou všechny a celá tato souvislost má mnohem, mnohem širší kontext. To jací jsme, jsme hlavně proto, že jsme si to zvolili. Tam, kde máme odebrané vlastnosti, mám přidáno více na druhé straně. Například tělesně méně hezký člověk, je rozumný a jeho řeč svižná a přímá. A naopak. To, co nemáme a máme si řešit v tomto životě nám nabídnou naši přátelé, které potkáváme. I partneři. Všechny jsme si ještě před narozením pozvali do našeho života a oni s tím souhlasili. Jenže, ne všechno je dáno. Dveře jsou otevřené. Proto máme svobodnou vůli. Když pomůžete člověku v nouzi, otevře se cesta pomoci k vám. Když zabijete člověka, vytvoří se cesta do záhuby a uzlu vašeho budoucího života. Pokud vstoupíte na správnou cestu, najednou se objeví x možností, aby vám pomohly. Přijdou lidé, u nichž cítíte, jak jste s nimi spojeni.

Ty máš to a já to. Spojíme to?
Setkají se dva lidé. Oba jsou vedoucí nějakého provozu. Pracují spolu. On je muž, menšího vzrůstu a jemné povahy. V jeho charakteru je hodně vody, citů a jako muž projevuje málo země a ohně. Má přebytek vody. Projevuje se to tím, že má problém zvýšit hlas, říct někomu, co se mu na něm nelíbí. Proto je u lidí oblíbený, protože každého nechává na pokoji. Ale neuvědomuje si, že jako vedoucí provozu by měl mít více temperamentu a širší lokty. To mu chybí. Přijde za ním žena, která pracuje jako jeho zástupce. Má očividně mužské rysy, drsné vystupování. Řekne hned co si myslí a každého může honit pracovat. Projevuje se více ohnivě a zemsky. Tedy vládne přesně těmi vlastnostmi, které chybí našemu vedoucímu. Zase vedoucí má hodně vody a ta s hodí této ženě. Zchladí její oheň. Jak vidno, oba mají v sobě trochu extrému z vlastností, které jsou pro dané pohlaví netypické. Tito dva se před narozením dohodli. Poslyš, mně chybí poznání citů, potřebuji se projevit více citově a jemnější. Neznám to ještě dobře, tak si to vyzkouším. Druhá duše řekne. Dobře, já budu zase drsnější a temperamentnější, protože moje část by zůstala neúplná. Ale setkáme se tehdy a tehdy a nebudeme se mít příliš rádi. Vždyť, kdybychom se měli velmi rádi, bylo by to snadné. My si to zvolíme těžší! O to více se naučíme. Oba budeme od toho druhého přebírat méně rozvinuté vlastnosti. Ty, mou drsnost, tvrdost a já tvou jemnost a oblíbenost. Dohodnuté? Platí? Ano. Platí! 


Mohlo by vás také zajímat