Zuby - domácí a profesionální bělení

Bělení zubů má i svá negativa. Kdo by už netoužil po krásných bílých zubech! Bělení zubů - odborně estetická korekce barvy chrupu – je stále populárnější. Není žádnou novinkou, že již staří Egypťané si bělili zuby pomocí sody a popela. Současné bělící metody, ať už v ordinaci nebo doma, jsou podstatně modernější. Všechny však mají svá za i proti.

Zářivý úsměv byl vždy atraktivní

Už v dávném středověku se pokoušeli někteří lidé bělit si zuby nejrůznějšími způsoby. Jako obdoba současné mechanické metody sloužila tehdy v Anglii na konci 18. století směs cihelného prachu a rozemleté sépiové kosti. Ubohé zuby se vystavovali i působení koncentrovaného roztoku kyseliny dusičné. Zuby byly sice po takovém bělení určitou dobu zářivě bílé, ale jejich sklovina se natolik poškodila, že se velmi rychle začaly masívně kazit.
Bělící účinky peroxidu byly objeveny v roce 1970. Zubní lékaři, kteří používali antiseptické roztoky s obsahem peroxidu na výplachy úst, zaznamenali jeho zesvětlující účinek na zubní sklovinu. Pravděpodobně tehdy ani netušili, jaké široké komerční využití bude mít brzy peroxid v oblasti kosmetických úprav chrupu, resp. estetické korekce jeho zbarvení.

Přílišná bělost je nepřirozená

Hlavní důvody povrchového zabarvení zubů jsou asi všeobecně známé. Zubní sklovina je náchylná na ukládání různých pigmentů z naší potravy a nápojů. Mezi zásadní "znečišťovatele" zubů patří káva, čaj, červené víno či sójová omáčka. Samostatnou kapitolou je vliv kouření. Kromě těchto vnějších vlivů má však odstín zubů souvislost s jejich původní přirozenou barvou (základní barva zuboviny neboli dentinu) a souvisí i s překonanými chorobami či léčbou antibiotiky (známé tetracyklinová zuby), nebo třeba s ošetřením kořenových kanálků mrtvého zubu. Známé hnědé či šedé skvrny způsobuje i nadměrný příjem fluoru (fluorózy).
Je třeba si proto uvědomit, že k nechtěnému zbarvení zubů může dojít ještě během jejich vývoje, ale i později. Rovněž, že bílé zuby nejsou jen záležitostí ústní hygieny a výběru jídel, ale každý z nás dostal do vínku jistý odstín zbarvení, tzv. dentinu, uvnitř zubu. Navíc přirozený odstín chrupu nebývá rovnoměrný. Každý jednotlivý zub má v porovnání s ostatním charakteristické barevné tónování-například "špičáky" (horní trojky) mají vždy nejžlutější nádech. Žádné zuby nejsou přirozeně celkem bílé, jejich nádech je nejvíce viditelný na nejtmavší části zubu, na zubním krčku. V současné stomatologii se v zásadě určují tři základní odstíny zubů-hnědé, žluté a šedé. Pokud se nám zuby podaří vybělit příliš intenzivně a stejnoměrně, dosáhneme tím nepřirozený vzhled.

Zesvětlení obrušováním

V současnosti existují dva základní způsoby zesvětlení zubů. První způsob je mechanický a jeho podstata spočívá v odstranění povrchového nánosu z jídel, nápojů či cigaret ze skloviny zubu obrušováním. Používají se na to bělicí zubní pasty, kterým se říká také abrazivní, obsahují totiž speciální drhnoucí mikročástice. Zubu se tak vrátí původní, geneticky naprogramovaná barva, což je ideální pro ty, kteří mají vrozenou světlou barvu vnitřní části zubu, a nežádoucím zabarvením je zasažen jen povrch skloviny. Od zubních past nečekejte zázraky, ale na druhou stranu nemohou výrazně poškodit sklovinu. Zubní lékaři však upozorňují, že některé zubní pasty označované jako bělící (whitening) na našem trhu obsahují mikročástice, které působí agresivně především na dentin na obnažené krčky zubů a mohou způsobovat jejich přecitlivělost. Zejména pacientům s obnaženými krčky zubů se vysloveně nedoporučuje "šúrovat" si je zubní pastou s hrubými mikrogranulemi a ještě k tomu i kartáčkem s tvrdými štětinami a pod silným tlakem.
Účinnou mechanickou metodou je tzv. pískování, které se většinou dělá v ordinacích dentálních hygienistek. Jde o zesvětlení zubů pomocí prášku tryskajícího v proudu vzduchu, čili principem je působení kinetické energie částic jemnozrnného prášku (bikarbonát sodný), který díky silnému proudu vzduchu ze speciálního přístroje jemně, ale účinně obrušuje méně odolné pigmenty z povrchu skloviny. Pigmenty, které jsou odolnější nebo se nacházejí v hlubších vrstvách skloviny, však toto ošetření odstranit nedokáže. Je však vhodným prvním krokem na cestě za bílým úsměvem.


Chemie bělí radikálněji

Chemické bělení je radikálnější metoda zesvětlování odstínu zubů. Principem této metody je totiž optické zneviditelnění pigmentů v povrchových strukturách zubní skloviny. Pigmenty se tedy úplně neodstraní, ale za pomoci chemických látek změní jejich struktura. Používá se na to peroxid vodíku nebo šetrnější karbamid peroxid. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Peroxid vodíku je silné oxidační činidlo, zajišťuje výraznější efekt bělení, ale současně do jisté míry narušuje strukturu zubní skloviny.

Karbamid peroxid poskytuje také velmi dobré výsledky v bělení zubů, ale při stejné koncentraci je přibližně třikrát slabší oxidační látkou, která navíc nemá nežádoucí účinky ve smyslu narušení struktury zubní skloviny. Proto peroxid vodíku používají jako účinnou látku většinou profesionální produkty určené výhradně pro ordinační bělení nebo domácí bělení pod dohledem zubního lékaře.
Obecně platí, že čím je koncentrace bělící látky v přípravku nižší, tím je chemické bělení šetrnější, ale i méně účinné.
Ve volně prodejných bělících přípravcích, které lze zakoupit v lékárnách nebo drogeriích, je koncentrace aktivní látky okolo třech procent. Jde o přípravky ve formě pásků či gelu, které se přikládají na několik desítek minut na přední zuby. U některých je však koncentrace účinné látky dostatečně vysoká na to, abychom si při jejich nevhodném používání způsobily více škody než užitku. Výsledkem totiž mohou být přecitlivělé zuby a poškozené dásně, ale i další potíže spojené s aplikací bělící látky na chrup s neošetřeným zubním kazem. Za rozumnou koncentraci na bezpečné domácí bělení se podle časopisu stem Tip považuje koncentrace maximálně do 15 procent peroxidu vodíku, resp. do 20 procent karbamid peroxidu

Ne bělejší jako oční bělmo
Přímo v ordinaci se dělá intenzivnější a kratší bělení koncentrovanějšími přípravky, nanášením gelu s 35 až 40 procentním obsahem bělící složky. Takové bělení lze podpořit pomocí speciálního světla nebo ohřevu. Plazmové nebo LED lampy pomáhají urychlit oxidační reakci peroxidů specifickou vlnovou délkou světla. Při bělení zubů se používají vysoké koncentrace účinných látek, proto je nutná komplexní péče ze strany zubního lékaře. Pro zajištění bezpečnosti je třeba izolovat dásně a rty před možným pokapáním bělicí látkou, po fázi aktivního bělení třeba sklovinu zklidnit, hydratovat a remineralizovat. K tomuto účelu často slouží speciální zubní pasta, kterou si pacient v následujícím období ošetřuje vybělené zuby.
Málokdo ví, že v ambulanci je možné i tzv. vnitřní bělení zubů s ošetřením kořenových  kanálky, čili tzv. mrtvých zubů, na kterých dochází ke změně zbarvení odumřením zubní dřeně (zčernají) nebo působením výplňového materiálu (stávalo se, že dokonce zrůžověly). Zubní lékaři i dentální hygienistky mají na bělicí metody různé názory. V každém případě by výsledný odstín zubů neměl být světlejší než oční bělmo pacienta. Jen tak se prý dá zajistit estetická harmonie a přirozený vzhled pacientovi tváře.

Potraviny, které nejvíce barví zuby:
černý a zelený čaj
červená řepa
káva
cigarety
červené víno
borůvky
bylinné tinktury z léčivých rostlin
sójová omáčka
dýňový olej

Základní způsoby bělení zubů

• Mechanické zesvětlení: jde především o odstranění méně odolných povrchových pigmentů (barviv) ze zubní skloviny mechanickou cestou, čili jde spíše o očištění zubů, a ne o bělení v pravém smyslu slova.
• Chemické bělení: za pomoci účinné látky (nejčastěji peroxid vodíku nebo karbamid peroxid) dochází ke změně struktury pigmentů v povrchových strukturách zubní skloviny a tím k jejich optickému ,, zneviditelnění ".

Možnosti bělení zubů

• Domácí
Bělící zubní pasty: tzv. abrazivní, obsahující mikročástice (např. bikarbonát sodný), které obrušují pigmenty ze zubní skloviny s peroxidem, zubní pasty s obsahem peroxidu nebo karbamid peroxidu, které čistí zuby nejen mechanicky, ale i chemickým působením slabé koncentrace účinné látky na pigmenty v zubní sklovině s přírodními výtažky-např. z citrónu, který je známý svými bělícími účinky-nebo jedlé sody
Tvarovatelné pásky potažené bělícím přípravkem: přilnou na povrch horních i dolních zubů (Aquafresh Pure WhiteUltra)
Speciální tyčinka: aplikuje bělící gel pomocí tyčinky na povrch každého zubu na rozjasněníúsměvu "(Rembrandt Whitening Wand)
Volně prodejné bělící systémy: bělící gel s obsahem karbamid peroxidu nanáší na přiložené aplikátory, které kopírují zuby, a nechají se jistý čas působit (Aquafresh Pure White Gel, Bílá Perla, White Pearl - jejich ceny se pohybují ve stovkách korun)
Profesionální domácí bělení zubů: zde proces probíhá pod dohledem zubního lékaře, principem je zhotovení speciálního nosiče na bělicí gel na základě otisků zubů a dásní, pacient si podle instruktáže zubního lékaře do zhotovených nosičů nanáší gel a nechává ho doma působit jistý čas, průběh procesu posuzuje odborník a produkty nejsou dostupné v maloobchodní síti, někdy se silnější koncentrace gelu podají v ambulanci.

• Ambulantní
Pískování zubů (air flow) v ambulanci dentální hygienistky je vlastně mechanické odstraňování nánosů z povrchu skloviny jemnozrnným práškem v silném proudu vzduchu
Ordinační bělení zubů pomocí bělících gelů ve vyšší koncentraci, které se nanášejí do speciálních nosičů, některé se aktivizují speciálním světlem např. z plazmové, polymerační lampy, modrým světlem, při jiných třeba vyrobit ochrannou bariéru proti poleptání dásní nebo podat desenzitizér, který snižuje citlivost po ošetření (Whitespeed, Remewhite, Polaoffice, Opalescence)
Estetické fazetování zubů je určeno pro lidi, kteří mají odhalené zubní krčky či výrazně poškozenou sklovinu, překrytí vnější plochy zubů vrstvou speciálního materiálu naneseného přímo na zub porcelánové korunky vhodně zvoleného odstínu, které se nasadí na obroušené vlastní zuby.


Kdo by si neměl dát chemicky bělit zuby:

• pacienti s paradontózou (odhalené zubní krčky)
• lidé s vysokou kazivostí zubů, s mnohopočetnými plombami, korunkami, můstky
• neukáznění kuřáci a silní kávaři

Možné problémy po bělení zubů
• zvýšená citlivost zubů po bělení, brnění, někdy mírně zdrsnění zubů, proto se doporučuje po fázi aktivního bělení zubní sklovinu zklidnit, hydratovat a remineralizovat speciálními zubními pastami
• možné poleptání dásní následkem neodborného bělení (zejména pokud jde o gely s vysokou koncentrací aktivní složky)
• nerovnoměrné vybělení skloviny
• možné vypadávání plomb (zejména bílých, dojde totiž ke snížení vazebné síly mezi zuby a plombami)
• nutná výměna pryskyřičných, porcelánových korunek, můstků či bílých plomb v ústech po bělení pro vznik velkého rozdílu v barevnosti bělených zubů a zubních náhrad či výplní